BREXIT: Británie vystoupí z EU

Vystoupení Británie z EU nikdo upřímně nečekal, přestože dlouhodobé průzkumy indikovaly vyrovnaný výsledek 50:50. Mýlili se trhy, sázkové kanceláře a dokonce i Nigel Farage (předseda UKIP a hlavní zastánce odchodu Británie z EU), který se před hlasováním nechal slyšet, že ve své vítězství nevěří. Jak se bude Británii dařit po odchodu z EU a co naopak čeká oslabenou unii po odtržení Spojeného království?

Vítězové a poražení

První ranní zprávy hovoří o padajících evropských trzích a slavící Moskvě. Premiér Cameron oznamuje rezignaci. Komentáře s nadsázkou přirovnávají EU k „all-star teamu“, ze kterého odchází silné články (Británie), které unie nutně potřebuje, a naopak zůstávají slabé kusy (Řecko), které měly být už dávno vyloučeny pro dlouhodobé neplnění všech myslitelných pravidel. Vše korunuje snaha Německa dostat do EU Turecko, které má bohužel k západní demokracii stále daleko.

Z krátkodobého hlediska přinese odchod Británie jak EU tak spojenému království určitá negativa. Oběma aktérům poklesne měna (libra/euro) a propadnou se trhy. EU navíc ztratí něco ze své prestiže a důležitosti, neboť ji opouští elitní člen světového společenství (bolí to více, než kdyby odešlo např. Bulharsko). Navíc to bude pro EU precedens potvrzující možnost výstupu z unie (doposud tabu), což může povzbudit separatistické nálady v mnoha dalších zemích. Situace ve většině členských států unie totiž není zdaleka optimální. V ČR je veřejné mínění vysoko nad 50% proti EU, rakouské prezidentské volby vyhrál sice euro-federalista oproti separatistovi, ale jen těsně (51:49), Polsko je v EU na černé listině za údajné nedemokratické postupy (řeklo jasné ne migraci), Maďarsko sdílí tuto listinu s Polskem za stavbu plotu, Řecku může začít vadit drahá společná měna brzdící jeho ekonomický rozvoj a v Itálii, Španělsku, Francii a Německu jsou na politické scéně stále úspěšnější tzv. alternativní strany, kterým se direktivní přístup Bruselu nelíbí.

Prozatím tedy na geopolitické scéně prohrává Evropa a její partneři (USA/vyspělé západní demokracie) a slaví Rusko, Čína a obecně nedemokratické asijsko-africké státy.

Nutná reforma EU

Z dlouhodobého hlediska může akt britského referenda přinést všem zúčastněným pozitiva, pakliže unijní elity zpytují svědomí a umožní hluboké reformy EU. Británie se dostane výstupem z EU do stavu zhruba před patnácti lety, kdy byla členem EHS, NATO a Schengenu. Bude mít s EU volný pohyb osob, celní unii na zboží (možná i služby) a díky NATO společnou obranu. Tedy přesně ta pozitiva, kvůli kterým je dobré být členem EU a NATO. Naopak se zbaví mnohdy nesmyslných nařízení z Bruselu.

To je cesta, kterou by se měly reformy EU ubírat – opustit sen o federaci po vzoru USA (kde to funguje díky společnému jazyku, společné krátké historii a krvavé občanské válce, která státy sjednotila – Evropa nemá ani jedno) a udělat krok zpět do stavu kolem roku 2000. Tedy zachovat volný pohyb osob, majetku, zboží a služeb, společnou výměnu informací, koordinaci na všech možných úrovních, ale upustit od nesmyslných bruselských nařízení (migrační kvóty, předpisy na zakřivenost banánů, atd.) a povinné solidarity (pracující sever dotující více odpočívající jih).

Většina Evropanů si dnes přeje právě takovouto reformu. Vyslyší-li Německo s Francií volání po změně, pak může po bolestivých reformách (trvajících i 5-10 let) Evropa vyjít ze současného marasmu posílená a jako absolutní vítěz. Pokud však evropští byrokraté neprocitnou do reality a naopak se lidově řečeno zabejčí a budou členským států o to více diktovat další nesmyslné požadavky (tzv. omlouvání chyb nedostatečnou solidaritou a federalizací), pak to bohužel povede k hořkému konci mocnosti, která by své místo na šachovnici světa určitě měla.