Dědictví ze závěti, ze smlouvy a dědictví ze zákona, aneb jak je to dneska s děděním

Právní úprava dědictví je v naší legislativě poměrně rozsáhlá, proto přinášíme jen základní přehled o tom nejdůležitějším.  Dědictví je upraveno v občanském zákoníku, což je zákon č. 89/2012 Sb. Problematice dědictví se věnuje hlava III nazvaná Dědické právo. Upraveno je § 1475 - § 1720. Odkazy k dědictví ale najdeme i v dalších částech zákoníku.

Dědické právo

Občanský zákoník říká, že dědickým právem je tzv. právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Přitom se pozůstalost ve vztahu k dědici nazývá dědictvím. A co je onou pozůstalostí? Je to celé jmění zůstavitele - s výjimkou práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Pozor - dluhy nejsou vázány výlučně na jednu osobu - jsou totiž součástí majetku zůstavitele (i když se zápornou hodnotou).

Dědicem se v občanském zákoníku a v rámci dědického řízení označuje ta osoba, které náleží dědické právo. Zůstavitelem ten, kdo zemřel a po němž se dědí. V českém právním řádu jsou definovány tři způsoby vyřízení (resp. nastavení) procesu dědění - a to:

• dědickou smlouvou
• ze závěti
• ze zákona

Přitom všechny tři formy mohou působit i vedle sebe. Jinými slovy, část majetku může být v rámci dědického řízení ošetřena ze zákona, část z dědické smlouvy a část ze závěti. Na všechny tři způsoby dědění se teď podíváme podrobněji. Ke konci článku uvedeme i odkaz jako formu předem plánovaného převodu majetku či práva, který se odehraje ale až po smrti zůstavitele.

Dědění ze závěti

Pravidla pro dědění ze závěti, ale celkově i pro sepsání závěti, její náležitosti a možnosti ji napadnout, jsou zakotveny v oddílu 2 hlavy III, a to v paragrafech 1494 - 1581. Občanský zákoník říká, že závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel osobně zůstavuje konkrétním osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz (podrobnosti o odkazu v poslední části článku).

Závěť musí mít písemnou formu. Zákon ale povoluje výjimku pro případ, kdy je závěť sepsána „s úlevami“.  Do závěti může být zahrnut celý majetek nebo i jen jeho část. Zbylý majetek, který nebyl závětí upraven, se připadne zákonným dědicům podle zákonné posloupnosti (viz níže). Dědici může připadnout celý majetek, ale i jen podíl na něm.

Závětí může zůstavitel sepsat více, přitom novější závěť ruší účinky té starší (a pokud chce zůstavitel jen doplnit změnu, dá do závěti tzv. „dovětek“). Závěti, které jdou obsahově proti sobě, a přitom u nich nelze poznat, která byla pořízena dříve a která později, se stávají neplatnými. Autor závěti smí kdykoliv zrušit kteroukoliv její část.

Závěť může pořídit kdokoliv, kdo je k pořízení závěti způsobilý. Způsobilost je dána věkem (zde alespoň 15 let) a svéprávností. Lidé mezi 15 a 18 lety věku mohou závěť pořídit formou veřejné listiny - a to i bez souhlasu zákonného zástupce. Pokud má zůstavitel děti, vždy jim musí v závěti věnovat pozornost. Buď jim zůstavit podíl nad rámec zákonného dědění, anebo jej naopak snížit, případně potomky zcela vydědit (podrobnosti níže).

Dědění z dědické smlouvy

Pro české právo je nejnovější úpravou dědění tzv. dědická smlouva. I ta se sepisuje za zůstavitelova života. Sjednává se mezi zůstavitelem a (smluvním) dědicem. Sepsána musí být jako veřejná listina, tedy u notáře.

Občanský zákoník upravuje dědickou smlouvu v oddílu třetím hlavy III, a to v paragrafech 1582 - 1593,podmínky dědické smlouvy jsou upraveny v § 548 a 549. Dědickou smlouvu mohou sepsat i manželé. Ale pozor, rozvodem se dědická smlouva manželů neruší, pokračuje i nadále. Dá se zrušit na žádost soudu (nebo vzájemnou dohodou). Soud dědickou smlouvu nezruší, pokud uzná, že by tímto krokem byl poškozen ten z manželů, který nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil.

Dědická smlouva se nikdy nemůže týkat celé pozůstalosti. Volná vždy musí zůstat minimálně čtvrtina zůstavitelova majetku. Pokud chce zůstavitel, aby smluvní dědic získal celý jeho majetek, poslední čtvrtinu mu odkáže v závěti. Myslet musí na případné potomstvo coby neopomenutelné dědice (viz dále).

Závazek z dědické smlouvy se dá změnit kdykoliv během života zůstavitele (osobním jednáním). Navíc dědická smlouva neomezuje zůstavitele v nakládání s jeho majetkem - není pro zůstavitele striktně závazná. Smluvní dědic může kdykoliv převést své právo na jinou osobu (pokud není v dědické smlouvě stanoveno jinak).

Pokud je součástí dědické smlouvy i dohoda o tom, že majetek bude na smluvního dědice převeden již během života zůstavitele, majetek může být sepsán ve formě veřejné listiny. A pokud smluvní dědic zemře (ještě před zůstavitelem), přechází takto stanovené dědictví na dědice smluvního dědice (pokud nebylo smluvním dědicem již dříve nastaveno jinak).

Dědění ze zákona

V situaci, kdy zůstavitel (zemřelý) nepořídil ani smlouvu a ani závěť, přichází na řadu dědění ze zákona. Uplatní se však i tehdy, kdy se po úmrtí zůstavitele objevil i majetek (či dluhy), které součástí smlouvy ani závěti nebyly, nebo na které smlouva ani závěť nedosáhly (mají zákonem daná omezení).

Posloupnost dědiců a jejich podíly na pozůstalosti jsou přesně definovány v dílu 4 hlavy III Občanského zákoníku, a najdete je v § 1635 - 1641. Označuje se jako „zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části“. Dědicové jsou rozděleni do šesti tříd, které se do dědictví zahrnují postupně. Nejprve třída první - a pokud v ní dědicové nejsou, přechází se ke třídě druhé (a tak dále). Zákon myslí jak na zůstavitele vysokého věku, tak na případy úmrtí malých dětí. Třídy dědické posloupnosti jsou definovány následujícím způsobem:

První třída dědiců

• zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem (pozor, ze společného jmění manželů patří každému z nich jedna polovina, takže do dědictví jde pouze ta druhá „půlka“)
• pokud některé ze zůstavitelových dětí již zemřelo - a má potomky, nabývají jeho dědický podíl právě oni (vnoučata nebo i pravnoučata)

Druhá třída dědiců

• pokud zůstavitel nemá potomky (a ani nejsou děti potomků), dědí ve druhé třídě manžel a zůstavitelovi rodiče. Plus ti, kdo žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti - takže pečovali o společnou domácnost nebo byli na zůstavitele naopak odkázáni (například děti manžela) 
• ve druhé třídě dědí manžel vždy alespoň polovinu pozůstalosti, ostatní pak dědí stejným dílem

Třetí třída dědiců

• jestliže nedědí manžel a ani žádný z rodičů zůstavitele, přechází dědictví ve třetí třídě na zůstavitelovy sourozence a na ty, kdo žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. V rámci třídy třetí dědí všichni stejným dílem
• pokud zůstavitelovi sourozenci již zemřeli, nabývají jejich dědický podíl v rámci třídy třetí jejich děti (neteře a synovci)

Čtvrtá třída dědiců

Pokud nedědí žádný dědic ve třídě třetí, pak dědí ve třídě čtvrté prarodiče zůstavitele (babičky a dědové) - a to stejným dílem.

Pátá třída dědiců

• pokud nemohou dědit ani prarodiče zůstavitele, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele (prababičky a pradědové). Pravidla jsou přitom nastavena tak, že prarodičům tatínka zemřelého připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy maminky zemřelého pak ta druhá. Tím jsou definovány dvě strany dědictví.
• ve dvojici prababička - praděda se pak dělí rovným dílem o tu čtvrtinu, která na ně připadla. Když už nejsou naživu oba z páru (prababička i praděda), připadá uvolněná osmina na druhého z páru
• kde nežije již celý pár, připadne jeho čtvrtina dědictví druhé dvojici téže strany (strany matky nebo strany otce). A konečně: pokud nedědí ani jedna dvojice téže strany (např. matka už babičky a dědečky nemá), připadne dědictví dvojicím druhé strany, a to v již definovaném poměru páté třídy

Šestá třída dědiců

• nejvzdálenějším třídou jsou děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele. Ty dědí, pokud se nenajde žádný dědic ani v jedné z předchozích tříd. A dědictví si rozdělí stejným dílem. Pokud již nežijí děti prarodičů zůstavitele, pak dědí jeho děti.
• Ještě dodejme, že v rámci třídy šesté se bavíme o tetách, strýcích, bratrancích a sestřenicích, dále o potomcích synovců a neteří zůstavitele.

A co když je někdo příbuzným z více než jedné strany?

Pokud nastane situace, že některý z dědiců je příbuzným zůstavitele z více než jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany. Jinými slovy: dědické podíly se mu sčítají.

Když se žádný dědic nenajde…

Pokud se v rámci dědického řízení vůbec žádný dědic nenajde - anebo všichni dědit odmítli, pak dědí stát. Stát získává stejné postavení jako dědic, avšak nemá právo dědictví odmítnout. Situace se označuje pojmem „odúmrť“ a je definovaná § 1634. Stát dědí též v případě, kdy všichni dědicové dědictví odmítli.

Zůstavitel může něco ze svého majetku i odkázat

Částečně mimo dědictví stojí odkaz, kterým se určené osobě (odkazovníku) zřizuje pohledávka na vydání určité věci, nebo na zřízení určitého práva. Odkazovník ale není dědicem - a odkázaná věc je z dědického řízení vyloučena, stejně jako samotný odkazovník. Neoddiskutovatelnou výhodou odkazu je fakt, že na osobu, která odkazem dědí (odkazovník), nepřecházejí dluhy zůstavitele. Pouze konkrétní odkázaný majetek anebo práva.

Nahlédněme ještě n některé pojmy, pravidla nebo procesy, které jsou s dědictvím spojeny.

Neopomenutelní dědicové

Děti jsou v českém dědickém právu tzv. neopomenutelnými dědici. Co to znamená? Jednoduše řečeno, že pokud zůstavitel vynechal děti ze závěti, ale přitom je nevydědil, je závěť neplatnou v té podobě, v níž byla sepsána.

Pokud děti zůstavitele již nežijí, musejí dědit jejich potomci. Pro nevyděděné, ale přitom opomenuté potomky zůstavitele pak platí, že: každé ze zůstavitelových nezletilých dětí musí dostat alespoň tři čtvrtiny ze svého zákonného podílu. A každé dospělé dítě pak alespoň jednu čtvrtinu zákonného podílu.

Vydědění

Neopomenutelné dědice je možné vydědit, a tím je kompletně vyloučit z dědického řízení. Aby vydědění bylo platné, musí k němu vést prokazatelný důvod. Důvody vyjmenovává zákon, a lze je shrnout do pěti druhů. Vydědit je možné ty potomky, kteří:

• neposkytli potřebnou pomoc v nouzi (je myšleno ošetřování v nemoci, ve stáří apod.),
• neprojevují opravdový zájem o osobu zůstavitele (dlouhodobě jej nekontaktují, nenavštíví, případně jen přijedou „skásnout“ důchod)
• byli pravomocně odsouzeni za trestný čin svědčící o jejich zvrhlé povaze,
• vedou trvale nezřízený život (alkohol, drogy, zanedbávání péče o jejich potomky, dlouhodobá záměrná nezaměstnanost apod.)
• jsou natolik marnotratní a zadlužení, že by nezachovali povinný díl dědictví svým potomkům (zde se pak dědictví posouvá na vnoučata zůstavitele).

Automatické vyloučení z dědického práva? Například pro domácí násilí nebo zanedbání péče o dítě

Automatického vyloučení z dědického práva je možné dosáhnout na základě uznání takzvané dědické nezpůsobilosti (§1481 - 1483). Ta je definována několika způsoby. Až na výjimky pak na místo vyloučeného dědice nastoupí jeho potomek.

Z dědického práva je v rámci dědického řízení vyloučen:

• kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, proti jeho předku, potomku nebo manželu
• kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli - například jej k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, překazil projev poslední vůle nebo poslední vůli zatajil, zfalšoval, podvrhl, či třeba úmyslně zničil. Jedinou cestou ven z této situace pak je výslovné odpuštění na straně zůstavitele.
• zůstavitelův manžel v případě, že v den úmrtí již probíhalo rozvodové řízení, kdy o rozvod požádal zůstavitel z důvodu domácího násilí
• rodič zemřelého dítěte, který se o dítě patřičně nestaral, zanedbával péči o něj, případně zneužíval výkon rodičovské odpovědnosti.

Zřeknutí se dědického práva vs. odmítnutí dědictví vs. vzdání se dědictví

Občanský zákoník dovoluje dědicům, aby se zřekli dědického práva, aby dědictví odmítli nebo aby se jej vzdali. V čem je rozdíl?

• zřeknutí se dědického práva proběhem před úmrtím zůstavitele, a to formou smlouvy. Musí být sepsána jako veřejná listina (před právníkem). Zřeknutí pak působí i vůči potomkům toho, kdo se dědického práva zřeknul. Zřeknutí může být částečné nebo úplné. Zřeknutý podíl pak náleží tomu, vůči komu zřeknutí proběhlo
• odmítnutí dědictví probíhá až po smrti zůstavitele. Nepominutelný dědic (potomek) může dědictví odmítnout, ale přitom si ponechat (zákonný) povinný díl. Ostatní dědicové mohou odmítnout vždy jen celé dědictví. Odmítnutí musí mít formu výslovného prohlášení vůči soudu. Proběhnout musí do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice o této možnosti vyrozuměl. Dědicové žijící v zahraničí mají lhůtu prodlouženu na tři měsíce. Marným uplynutím lhůty zanikne právo na odmítnutí dědictví.
• i vzdání se dědictví probíhá až po smrti zůstavitele. Dědic se vzdává svého podílu ve prospěch druhého dědice - ale ten musí s tímto krokem souhlasit. Vzdání se dědictví má následky i pro děti toho dědice, který se podílu vzdal. A pozor, vzdání se dědictví neosvobozuje dědice od povinnosti splnit příkaz, který podle zůstavitele může a má splnit jen on osobně.

Jak se dědí účty v bance či u stavební spořitelny? Za jak dlouho se k nim dostanete?

V bance (nebo v bankách) může mít zemřelý několik druhů účtů: běžný účet, spořicí účet a termínovaný vklad. Banky v poslední době nabízejí i tzv. podřízený vklad - ale to už jsme ve světě investic, takže o podřízeném vkladu podrobněji až v další kapitolce.

Běžný účet a spořicí účet slouží k běžnému nakládání s penězi, které se sem mohou jak kdykoliv zaslat, tak odsud (většinou) i kdykoliv vybrat. Jen málo spořicích účtů bývá fixovaných na předem dohodnutou dobu, ale i takové na českém trhu jsou - například Dobrý klient od Trinity Bank. Běžný účet nemá fixaci nikdy.

Jenže jak to bude s výběrem peněz po té, co majitel účtu zemře?

• jestliže byl majitel účtu jediným jeho majitelem, a k účtu neměl nikdo zřízeno právo disponenta, bude účet kompletně zablokován. Nic nepomůže, že k němu manžel zná přístupové jméno a heslo - účet prostě fungovat nebude. A to až do doby, než bude ukončeno dědické řízení. A pokud jste někdy sledovali dědická řízení v okolí, tak už víte, že může trvat dlouhé měsíce. I roky
• jestliže měl účet dva majitele - šlo o společný účet manželů. Pozůstalý manžel s ním může nadále běžně zacházet, banka jej blokovat nebude. Ale pozor, notář bude sledovat, zda z účtu neodchází po úmrtí partnera příliš mnoho peněz
• jestliže byl zemřelý sice jediným majitelem účtu, ale účet měl i disponenta, pak mohou nastat dvě situace. Disponentské právo se totiž zřizuje buď jen do úmrtí majitele účtu, anebo může zůstat platné i po jeho smrti. Na výběr správné varianty je nutné si dát pozor již při podpisu smlouvy o účtu v bance. Banka zablokuje účet v tom případě, že disponentské právo bylo platné pouze za života majitele účtu
• notář sleduje pohyby na účtu jak před smrtí majitele, tak i po ní - tedy pokud má účet disponenta či spolumajitele. Do dědického řízení pak zahrne i vyrovnání s ostatními dědici, pokud bylo vybráno (či někam odesláno) více peněz, než bylo dříve v historii účtu běžné.

Za jak dlouho stihne banka účet zablokovat? Většinou dříve, než pozůstalého partnera vůbec napadne, že už se k penězům, které běžně používali na provoz domácnosti, ani nedostane. Banka se totiž o úmrtí klienta brzy dozví. Nejčastěji od ČSSZ (která vyplácela důchod), nebo od notáře, který byl soudem pověřen provést pozůstalé dědickým řízením. Na zablokování má banka 24 hodin od doručení informace o úmrtí svého klienta.

Nastavené trvalé platby nebo SIPO však odcházejí i po úmrtí majitele účtu. A to i přes fakt, že je účet zablokován (zmrazen). Zrušit tyto platby může jen disponent účtu, anebo jeho spolumajitel. Běžný účet si dál žije vlastním životem. Pouze pokud na něm banka vybírala poplatky za vedení, musí s tím přestat.

Zabránit pokračování trvalých plateb se dá preventivně, a to nastavením smlouvy. Majitel účtu se v ní ještě za života rozhodne, zda chce, aby převody peněžních prostředků pokračovaly i po jeho smrti, či nikoliv. Ale i když je účet zablokován, dají se trvalé platby zrušit. Prostřednictvím notáře. Ten totiž může ustanovit správce pozůstalosti a umožnit mu, aby zrušil vybrané trvalé příkazy na účtu.

Podobně je tomu v případě stavebního spoření - ale s tím, že na tomto účtu nelze s prostředky manipulovat vůbec - a to až do ukončení dědického řízení.

Jak je to s dědictvím u životního pojištění nebo penzijního spoření?

Tyto produkty bývají ošetřeny pro případ smrti jejich majitele. Ve smlouvě se určuje tzv. „obmyšlená osoba“. Peníze naspořené (nebo pojistná částka) na těchto produktech připadnou právě odmyšlené osobě. Do dědického řízení vůbec nevstupují, protože o jejich „osudu“ rozhodl zůstavitel už za svého života (v podstatě se to podobá aktu ze závěti).

K výplatě peněz pak stačí jen úmrtní list původního majitele a občanský průkaz obmyšlené osoby - aby pojišťovna nebo penzijní společnost ověřily totožnost žadatele o výplatu. K výplatě samotné se pak váže několik pravidel ohledně zdanění zisku nebo vyplacení státních příspěvků.

O pravidlech je vhodné si načíst předem, protože se výplata dá zařídit na dálku. Ne vždy se vyplatí jednorázový výběr! Počítat musíte i s tím, že pokud majitel penzijka zemřel před dovršením 60 let věku, státní příspěvky putují zpět státu. Stejně je tomu v případě, že majitel penzijka zemře dříve než 5 let od založení smlouvy (pokud ji zakládal ve věku vyšším než 60 let).

Problém může nastat, pokud obmyšlenou osobou je dítě mladší 18 let (například ze životní pojistky rodiče). Peníze se sice nikde neztratí, ale samo dítě se k nim nedostane - a bohužel druhý z rodičů také ne (ani například matka na mateřské/rodičovské dovolené, která je po úmrtí manžela ze dne na den bez prostředků).

V tomto případě musí být soudem ustanoven opatrovník, který bude takto nabytý majetek dítěte spravovat v jeho prospěch. Opatrovníkem může být advokát, OSPOD (tzv. sociálka) anebo osoba dítěti blízká - například prarodiče, teta, strýc apod. Velmi špatné jsou zkušenosti v případě OSPOD coby opatrovníka, který většinou odmítá vydat jakékoliv peníze pro běžný život pozůstalé rodiny právě proto, aby tím nesnížil budoucí majetek dítěte (dětí).

Jak se dědí investice v podobě fondů, akcií, zlata, dluhopisů, podřízených vkladů nebo spekulací s kryptoměnami?

Tady už není situace tak jednoznačná. Často totiž nejsou investice realizovány regulovanými institucemi, a tak ani neproběhne blokace přístupu k účtu těchto investic. Jestliže znáte přístupová jména a hesla, peníze jsou vám většinou k mání ihned. Ovšem i tyto prostředky náležejí do dědického řízení, ať jsou investovány prostřednictvím banky nebo neregulované společnosti, anebo napřímo zůstavitelem.

Jinak je tomu, co se rychlosti přístupu k penězům týká, s dluhopisy. Tedy s těmi papírovými, které měl zůstavitel doma, či třeba v bezpečnostní schránce v bance. Na rubové straně nesou jméno svého posledního majitele. A dokud není dokončeno dědické řízení, nelze s nimi cokoliv dělat. Stejně tak s investicemi, které probíhaly přes banky, včetně podřízených vkladů.

Za jak dlouho můžete prodat zděděnou nemovitost, aniž byste museli platit daň z jejího prodeje?

Dědictví nemovitosti s sebou nese možnost ji prodat. K tomuto kroku smí dědic přistoupit samozřejmě až po té, co je dědické řízení dokončeno a je provedena i příslušná změna v Katastru nemovitostí. V roce 2020 došlo ke změně pravidel danění prodeje nemovitosti.

Kdo nemovitost zdědí, ten z dědictví žádné daně neodvádí. Ale jakmile ji prodá, musí příjem z prodeje nemovitosti zahrnout do daňového přiznání. Jde o přiznání k dani z příjmů a podává se do konce března roku následujícího po prodeji. Komu přiznání vypracovává poradce, ten má termín až do konce června.

Od daně bude osvobozen ten prodejce zděděné nemovitosti, v níž se bydlelo alespoň deset let před jejím prodejem. Obyvateli tu však v oněch deseti letech museli být zůstavitel a/nebo prodejce. Jde o tzv. časový test.