Demise vlády a možné dopady na ekonomiku

Aktualizováno 9/5/2017 6:35

Článek níže byl uveřejněn po oznámené demisi vlády panem Sobotkou. Místo demise ale nakonec premiér na Hrad přinesl návrh na odvolání ministra financí Babiše (ANO). Pan Zeman následně potvrdil, že ministra financí neodvolá, neboť je to „proti koaliční smlouvě“. Senát hrozí ústavní žalobou na pana prezidenta pro pohrdání ústavou (prezident republiky je dle Ústavy povinen na návrh premiéra bezodkladně ministra odvolat). Ať už nakonec padne jen ministr financí nebo celá vláda (či i pan prezident), jedno je jisté – tuzemské ekonomice tím příliš nepomáháme. Naštěstí jsme momentálně ve stínu francouzských prezidentských voleb. 

VNÍMÁNÍ ČESKÉ POLITIKY V ZAHRANIČÍ

Bloomberg: „Nestabilita je typickým rysem ČR, která přispívá k neklidu na východě EU.“

Zahraničí nerozumí demisi vcelku úspěšné a stabilní vlády v období růstu ekonomiky těsně před volbami, což může ČR v očích investorů jen poškodit. ČSSD má přitom na bezdůvodné shazování vlády evidentně talent. V roce 2009 během předsednictví EU shodil pan Paroubek Topolánkovu vládu. Tato akce postrádala logiku, neboť kromě ostudy ČR v zahraničí to ČSSD nic nepřineslo. Ve stejné situaci jsme nyní, kdy pan Sobotka položil současnou vládu. Reakce laické i odborné veřejnosti jsou poměrně negativní. 

Kurz koruny a akcie

Silná a stabilní měna je vždy závislá na stabilní politické a ekonomické situaci země. Finanční sektor nemá rád překvapení a nejistotu. Nečekané demise vlád jsou téměř vždy doprovázeny oslabením domácí měny a akcií. Vzniká nejistota. Současnou demisi kabinetu nečekal nikdo, ani samotní ministři vlády. Pokud prezident demisi pana Sobotky přijme, bude to právě on, kdo bude vybírat nového premiéra, kterého pověří sestavením vlády.

Krátkodobě lze očekávat mírné oslabení koruny, resp. zastavení jejího posilování. Stejný efekt může postihnout i tuzemský akciový trh. Tento propad bude pravděpodobně kompenzován až v momentě, kdy bude jmenována nová vláda, u které bude pravděpodobné, že získá důvěru Poslanecké sněmovny. Není ovšem vyloučen scénář tzv. Rusnokova úřednického kabinetu, který vládl bez důvěry celou druhou polovinu roku 2013 (až do termínu řádných voleb) s omezenými pravomocemi.

Klíčová legislativa

Ať už je naše politické přesvědčení jakékoliv, současné vládě se nedala upřít stabilita, kterou má podnikatelský a finanční sektor velmi rád. Pro ČR to byla jakási zlatá střední cesta, kdy spolu vládli zástupci pravice (ANO), levice (ČSSD) a středu (KDU-ČSL). Jeden hlídal druhého tak, aby levice příliš neutrácela na dluh a pravice nezapomínala na chudé.

ČR potřebuje modernizovat legislativu, omezovat byrokracii a digitalizovat státní správu. Dávat Parlamentu půlroční legislativní prázdniny je zbytečné mrhání časem. V různém stádiu rozpracovanosti se nachází např. novela stavebního zákona či legislativa z oblasti osobních a rodinných financí.

Reality

Stavební zákon: Novela zákona měla výrazně ulehčit výstavbu rodinných domů, kdy by žádný RD již nepotřeboval stavební povolení, ale pouze ohlášku (nyní nesmyslně limitováno zastavěnou plochou do 150 m2). Pro velké investiční celky, liniové stavby a infrastrukturu bylo zajímavé integrované stavební řízení, které by v sobě zahrnovalo i územní řízení a EIA, což by výrazně urychlilo přípravu staveb a omezilo praxi nekonečného odvolávání tzv. ekologických organizací (jedno řízení, jedno možné odvolání, max. jedna žaloba). Více info v našem článku Novela stavebního zákona.

Osobní a rodinné finance

Slevy na sociálním pojištění za více dětí: KDU-ČSL prosazovala slevy na sociálním pojištění za vyšší počet dětí. Dnes platí zaměstnanci 6,5% z hrubé mzdy (a zaměstnavatel přidává dalších 25%). Nově měla rodina se dvěma dětmi platit 5,0%, se třemi dětmi 2,5% a se čtyřmi a více dětmi 0%. Slevu by mohl nárokovat pouze jeden z rodičů a celkové náklady se odhadovaly na 4 mld. Kč. Na rozdíl od prostých sociálních dávek by však pro jednou byli zvýhodnění pracující rodiče. Více info v našem článku Důchodová reforma – za děti slevy na pojistném.

Sociální bydlení: ČSSD chtěla zákonem garantovat nárok na bezplatné bydlení všem (placené z doplatků na bydlení). Proti byly zejména obce, které měly takové bydlení zajistit na své náklady. Bylo velkou otázkou, nakolik je uzákonění nároku na bydlení zdarma morální. Více info v našem článku Zákon a sociálním bydlení.

Zvýšení minimální mzdy: Minimální mzdu vyhlašuje kabinet vládním nařízením, v současnosti činí 11 000 Kč. Vládní koalice chtěla ještě do voleb zvednout minimální mzdu na úroveň 40% průměrné mzdy (zhruba 11 500 Kč). Neboť za tyto peníze již dnes reálně nepracuje téměř nikdo, každé zvýšení minimální mzdy v posledních letech v sobě neslo benefit v podobě omezování šedé ekonomiky (kdy zaměstnanec dostává oficiálně pouze minimální mzdu a zbytek „na ruku“, z čehož se neplatí daně ani odvody). I proto se zlepšovalo inkaso sociálního a zdravotního pojištění.

Zálohové výživné: Sociální demokracie chtěla uzákonit institut zálohového výživného pro matky samoživitelky, které by stát vyplácel v případě, kdy by alimenty přestal platit otec dětí. Stát měl následně alimenty vymáhat od neplatičů ve své režii, přičemž důvodová zpráva zákona počítala jen s 10% návratností. V konečném důsledku by to tak spíše než záloha byla jen další sociální dávka. Stejně jako u bezplatného sociálního bydlení zde byl velký otazník nad morálním hazardem, kdy by děti nezodpovědných rodičů měly být financovány daňovými poplatníky. Na tento problém poukázalo vedení lidovců, které bylo následným mediálním tlakem gender specialistů donuceno k omluvě. 

Dotace EU na internet: Rychlé, stabilní a dostupné internetové připojení je nezbytnou podmínkou pro další rozvoj tuzemské ekonomiky. Zatímco ve většině krajských měst není problém si pořídit 100 MB kabelovou přípojku za méně než 500 Kč/měsíc, v menších obcích jsou lidé odkázáni na pomalou telefonní linku či předražené mobilní služby. Řešením měla být bruselská dotace (14 mld. Kč) na zasíťování komerčně nepokrytelných míst vysokorychlostním internetem, kterou mělo MPO proinvestovat již v minulých letech. Doposud se tak nestalo. Úřednický ministr vlády bez důvěry se přitom nezdá být tím nejkvalifikovanějším krizovým managerem pro zjednání rychlé nápravy. ČR tak nejspíše o dotaci přijde. 

Cui bono?

Demisi pana Sobotky odvaha rozhodně nechyběla. Zůstává však otázkou, zdali bylo cílem pádu vlády deklarované blaho občanů nebo spíše pokus o zvrat klesajících preferencích ČSSD. Ještě počátkem roku měla Sociální demokracie kolem 20%. Pak oznámila budoucí vládní spolupráci s komunisty a vyšší daně z příjmu pro lidi s hrubou mzdou nad 40 000 Kč (slovy pana Sobotky: „ČR má nízké zdanění práce a prostor pro vyšší daně tu rozhodně je“ – nicméně dle OECD je v ČR osmé nejvyšší zdanění práce na světě). A rázem se ČSSD propadla na současných 12%. Tak jako tak nás bohužel pravděpodobně čeká promarněný půlrok nicnedělání, kdy bude chybět politická vůle dotáhnout rozpracované zákony do zdárného konce.