Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) lobuje za posílení dvousložkové ceny vody, kde by fixní poplatek za přípojku tvořil až 50% z celkové ceny odebírané vody. Spravedlivější rozúčtování nákladů nebo pokus o opakování slovenského scénáře s energiemi?
Cenu vody tvoří vodné a stočné, oboje se povětšinou platí dle odebraných m3 vody (100% variabilně). Vodné reprezentuje náklady na úpravu pitné vody a údržbu vodovodní infrastruktury. Stočné se platí za odkanalizování, tedy za údržbu kanalizační infrastruktury a provoz čistírny odpadních vody (ČOV). Domácnosti, které nemají napojení na veřejnou kanalizaci, stočné neplatí. Průměrná cena vodného za rok 2015 byla 41 Kč a u stočného 35 Kč. Za každých odebraných 1 000l (m3) vody se tak platilo 76 Kč. Při průměrné spotřebě na osobu/den 88l vycházely celoroční náklady na necelých 2 500 Kč (osoba/rok). Průměrná rodina se dvěma dětmi tak za vodu ročně utratila zhruba 10 000 Kč.
Ceny vodného a stočného se výrazně liší dle obcí, neboť každá obec má svoji infrastrukturu, úpravnu vody a ČOV. Nejlevněji bylo v Žamberku (50 Kč) a Jaroměři (52 Kč), nejdráže v Táboře a Sezimově Ústí (114 Kč). Praha (85 Kč) a Brno (75 Kč) se řadily k průměru. Výrazné cenové rozdíly jsou výsledkem stavu infrastruktury (kolik je kde třeba investovat do oprav a udržování) a samotné zdrojové vody (někde čerpají pitnou vodu kojenecké kvality, jinde je voda silně zamořena dusičnany z polí či jinak nevyhovuje normám a je třeba ji draze upravovat).
Někde obce provozují vodárenství samy, jinde mají infrastrukturu v dlouhodobém pronájmu soukromé firmy. Tak jako tak jsou ceny vodného i stočného regulovány, neboť se jedná o monopol (na rozdíl od energií nemáme možnou volbu dodavatele).
Nyní se povětšinou platí za vodu ze 100% dle skutečně odebraného množství, tedy pouze s využitím variabilní složky bez jakékoliv fixní části. Zákon přitom již dnes umožňuje vodárnám zavést fixní složku až do výše 15% z celkové ceny vody a několik málo obcí tak již učinilo.
SOVAK by chtěl zvýšit podíl fixní části až na 50%. To by poškodilo maloodběratele (domácnosti) a zlevnilo vodu velkoodběratelům (výrobní podniky). Situace nápadně připomíná rok starý pokus Energetického a regulačního úřadu (ERU) a Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) o výrazné navýšení fixní složky u elektřiny, který nakonec nevyšel především díky silnému odporu široké veřejnosti. Více informací v našem článku ERU mění regulované tarify v neprospěch domácností. Na Slovensku navýšení fixní složky sice prosadili, ale po několika měsících fungování a silných protestech obyvatel museli tento model opět zrušit.
SOVAK se bohužel ve své argumentaci dopouští několika zkreslení. Pojďme vše uvést na pravou míru.
Dvousložková cena zajistí přísun větších prostředků do vodárenství pro rozvoj infrastruktury: Množství peněz ve vodárenství se již dnes řídí přes regulovanou cenu za m3 vody. Je-li ve vodárenství málo peněz, stačí zvýšit cenu za kubík.
Obyvatelé měst dotují venkov: Tak tomu může být u elektřiny a plynu, kde každý ze tří distributorů obhospodařuje značnou část republiky (města i venkov dohromady). Ve vodárenství má ale každá obec svou infrastrukturu, tedy nikdo na nikoho doplácet nemůže.
Elektřina a plyn mají také dvě složky ceny: Ano, ale obě tato energetická odvětví mají oddělenou distribuci od dodavatele. Distribuční síť (trubky/kabely) vlastní u elektřiny ČEZ, EON a PRE, u plynu pak EON, PPD a RWE. Tyto firmy se starají o infrastrukturu a za to dostávají část z plateb za energie (tzv. cenu za distribuci, která je regulovaná a pro každou distribuční oblast jednotná). Dodavatelů (od kterých nakupujeme samotné komodity – elektřinu/plny) máme nespočet, cena není regulována a je závislá na šikovnosti dodavatele (za kolik nakoupí energie na trhu) a našich vyjednávacích schopnostech (jak dobře si umíme vybrat nejlevnější nabídku na trhu). Obě složky ceny (za distribuci a komoditu) mají své fixní a variabilní části. Existuje mnoho sazeb dle profilu spotřeby/odběratele (jiné podmínky má chalupář a ten, co na elektřině denně topí a vaří).
U vody a kanalizace je distributor s dodavatelem sloučen a je pouze jeden tarif pro všechny stejný. Neboť má každá obec svou infrastrukturu a úpravnu vody/ČOV (neexistuje vodárenská společnost, která by obsluhovala výraznější část republiky), nemělo by smysl separovat dodavatele od distributora.
Lobovat za fixní cenu vody na úrovni 50% je stejné jako obhajovat billboardy u silnic či automaty v hernách. Pozitivní na celé záležitosti je především větší informovanost veřejnosti, která se již nedá tolik vodit za nos a umí svůj nesouhlas podložený validními argumenty dát jasně najevo.
Český trh s nemovitostmi prochází výraznými změnami. Zatímco ceny nemovitostí po covidové pandemii prudce vzrostly a hypotéky zdražily, mnoho lidí bylo nuceno volit nájemní bydlení. Počet lidí žijících v nájmu se zvýšil z 1,9 milionu v roce 2011 na současných 2,5 milionu, jak ukazují data Erste Group.
Hledáte bydlení, které vám nezruinuje rozpočet? Přemýšlíte, kde v České republice můžete měsíčně zaplatit nejméně za pronájem bytu? Sestavili jsme přehled měst a regionů, kde jsou nájmy nejlevnější. Ale i těch, kde za nájem dáte největší část příjmů (odpovídajících průměru pro danou lokalitu). Ukážeme, kolik lidí platí jak vysoké nájemné a jestli v menším městě vždycky vydáte za bydlení méně než ve velkoměstě. Víte, co snižuje nájem a jak na něm ušetřit?
Téma bydlení ve stáří se stává čím dál naléhavějším. Data ukazují dramatické rozdíly v životní úrovni seniorů ve vlastním bydlení a těch v nájmu. Zatímco majitelé nemovitostí vydávají na bydlení v průměru 21 % svých příjmů, v nájmu to může být i ke 40 % měsíčních příjmů. V domácnostech seniorů jsou rozdíly mezi oběma skupinami ještě vyšší. Jaké jsou reálné možnosti pořízení vlastního bydlení v různém věku, jak využít hodnotu nemovitosti jako zdroj příjmů ve stáří a na co myslet při přípravě bydlení na seniorský věk? Dozvíte se právě tady.
Jak velkou část svého příjmu dáváte na bydlení? Zatímco průměrná česká domácnost vydá na nájem, energie a další související náklady kolem 24 % příjmu, některé skupiny obyvatel jsou zatíženy mnohem víc (a jiné mnohem méně). Například nájemníci dávají 37 % svých příjmů, kdežto vlastníci jen okolo 20 %. Podívejte se, jak se liší náklady na bydlení podle regionů, typu bydlení, podle příjmů obyvatel i dle socioekonomického postavení. Zjistěte také, kde se v Česku žije nejlevněji (v poměru k příjmům) a kde jsou lidé zatíženi náklady na bydlení nejvíc.
Možná si říkáte, že máte přehled o bydlení v České republice. Nejdražší byty jsou v Praze a nejdražší bydlení (běžné výdaje na bydlení jako procento z celkového příjmu) jsou také v Praze. Ale co ostatní města a regiony? Jak to vypadá v nich? Že nemáte ani tušení? Nevadí. Přinášíme vám přehlednou statistiku v obou oblastech: kde kolik stojí metr čtvereční bytu, a kde dáte kolik ze svého příjmu na vše, co je spojené s bydlením (bez započtení úvěrů a příspěvku na bydlení).
KOMENTÁŘE k článku Dvousložková cena vody
Zatím nejsou přidány žádné komentáře. Podělte se s námi o Váš názor.