Elektronická evidence tržeb

Podnikání v tuzemsku nemá na růžích ustláno. Půlstoletí komunismu v mnoha lidech hluboce zakořenilo představu něčeho nekalého. Byrokracie, dotacemi pokřivené prostředí či neustále se měnící legislativa a sazby daní komplikují život především OSVČ a menším firmám. Přitom mikro a malé firmy (do 10/50 zaměstnanců) dávají práci zhruba polovině ekonomicky aktivních lidí. Stát by měl za tímto sektorem vidět partnera pro spolupráci a ne se jej snažit zadusit přemírou regulace. Na druhou stranu by mělo být pro podnikatele standardem nekrátit daně a nezaměstnávat pracovníky na černo.

Krácení daní

Ve všech odvětvích jsou podnikatelé poctiví i nepoctiví. Bohužel v restauračním businessu je značná kumulace těch méně čí více nepoctivých, což v konečném důsledku poškozuje (dobré) jméno celého sektoru stravovacích zařízení a náleven. Nejvíce ovšem trpí poctiví hostinští, kteří řádně platí daně a potýkají se tak s nekalou konkurencí. Jak se krátí daně?

DPH a daň z příjmu/zisku

Dle statistik Ministerstva financí tvoří 80% hospod neplátci DPH. Plátcem DPH se stává automaticky ten, kdo má roční obrat (tržby) nad 1 mil. Kč. Tedy 80% hospod v tuzemsku oficiálně deklaruje, že má měsíční tržby menší než 83 500 Kč. Denně od hostů nevyberou ani 2 800 Kč?

Aktuálně činí minimální mzda 9 900 Kč (od ledna 2017 to bude 11 000 Kč), s odvody za zaměstnance (tzv. super hrubá mzda) je celkový minimální náklad na 1 zaměstnance 13 266 Kč. Ani ty nejmenší hospody se bez min. dvou číšníků a dvou kuchařů (na střídání) neobejdou, to máme přinejmenším 53 064 Kč. S nájmem a energiemi se pod 20 000 Kč nedostaneme a jsme rázem na 73 064 Kč. Obvykle třetina z tržeb jde na nákup surovin (28 000 Kč) a už jsme s tržbami nad 100 000 Kč. A stále nám chybí amortizace zakoupeného zařízení a zisk provozovatele restaurace či jeho vlastní plat. I kdyby si podnikatel nevyplácel ani korunu, měl nulové životní náklady (přespával v hospodě, nejedl a nemusel jezdit autem nakupovat suroviny), musel by platit min. odvody na zdravotním a sociálním pojištění (3 795 Kč). S tržbami menšími než 105 000 Kč nejde tedy mini restauraci provozovat ani teoreticky. Přitom 80% českých hospod to evidentně v reálu zvládá za méně než oficiálně přiznaných 83 500 Kč.

V lepším případě je hospoda rozepsaná na dva a více provozovatelů (jeden má kuchyň sudé dny, druhý výčep liché dny, atd.), aby se každý ročně vešel pod 1 mil. Kč. Dochází tak pouze ke krácení DPH. V horším případě se nepřiznávají všechny tržby a mimo DPH se krátí i daň z příjmu/ze zisku a sociální/zdravotní odvody podnikatele.

Odvody za zaměstnance

Z hrubé mzdy zaměstnance musí zaměstnavatel platit navíc sociální (25%) a zdravotní (9%) pojištění. Lze si jen těžko představit, že by všichni číšníci a kuchaři byli ochotni pracovat za minimální hrubou mzdu 9 900 Kč (čistého 8 811 Kč;odvody činí 11% a daň 15%, ale nuluje jí sleva na dani na poplatníka), kterou většina restaurací oficiálně vykazuje. Ani s potenciálním tringeldem. Obvykle se k minimální mzdě fasuje ještě zhruba 8 000 Kč na ruku bokem. A zde zaměstnavatel krátí odvody (2 720 Kč) stejně jako zaměstnanec (880 Kč + daň z příjmu dle individuálních daňových slev). U 4 zaměstnanců, nutných pro provoz mini restaurace, činí celkové krácení odvodů 14 400 Kč měsíčně. Všichni jásají do momentu, než zjistí, že zaměstnancům na deklarovanou minimální mzdu nedá banka nikdy hypotéku a zaměstnavatel nedosáhne díky optimalizovanému daňovému přiznání na provozní úvěr.

Je EET opravdu nutná?

Mezi 80% hospod, které nejsou plátci DPH, jsou jistě i menší podniky, kde mohou mít roční tržby do 1 mil. Kč, podnikají čestně a uživí se (sezónní provozovny, malé pivnice, podniky s velmi omezenou otevírací dobou, obsluhou a sortimentem). Ale bohužel se zdá, že přinejlepším polovina restauračních zařízení tržby krátí. Jak má pak ve stravovacím businessu podnikat poctivec, když čelí nekalé konkurenci, která krátí daně a odvody měsíčně za desítky tisíc korun?

Stát má obecně do života lidí zasahovat co nejméně a pouze tam, kde došlo k tržnímu selhání. Restaurační business, kde krátí daně min. polovina provozoven, je silným příkladem selhání, které si žádá nápravu. Můžeme diskutovat o tom, jestli zavedení EET bylo nejlepším možným řešením, ale nějakou nápravu to chtělo. Podobně deformovaným prostředím je trh s ojetými auty (více než 50% ojetin má stočený tachometr), kde na rozdíl od hospod všem přijde normální, že by se něco mělo podniknout (např. uzákonit stáčení tachometru coby trestný čin). U ojetých aut je totiž okrádán přímo zákazník. U hospod trpí stát, což mnohým na první pohled uniká a necítí přímý dopad na svou peněženku.

Náklady na EET a snížená sazba DPH na 15%

Náklady na zavedení EET se podstatně liší dle toho, zdali již restaurace používá infomační systém (IS) evidující nejen tržby, ale obecně celý chod podniku, či nikoliv. Bez takového systému upřímně moc rozumně podnikat nejde, nejedná-li se o rodinný podnik či opravdovou mini provozovnu se sortimentem končícím u desítky s utopencem. Nejde jen o užitečné statistiky pro provoz restaurace. Stejně jako provozovatel hospody krátí daně státu, tak i číšníci na place mnohdy krátí tržby provozovateli. Proto je v zájmu podnikatele dobrá evidence. Připojit EET na existující informační systém je otázkou 5-10 000 Kč/kasa (stát poskytne jednorázovou slevu na dani 5 000 Kč/podnikatel). Implementace celého IS bude dražší. Samotný provoz EET vyjde obvykle na několik stokorun měsíčně (dle velikosti provozovny/počtu kas).

Současně se zavedením EET dochází ke snížení DPH z 21% na 15% na jídlo a nealko. Nepředpokládám, že by se našla jediná restaurace, která by toto promítla do snížených cen pro zákazníky (naopak většina hospod zdražuje). Rozdíl v DPH automaticky znamená pro provozovatele o 6% vyšší tržby. Jen tak. Budeme-li uvažovat min. možné měsíční tržby spočtené výše kolem 100 000 Kč s 50% podílem jídla/nealka, přilepší se pan hostinský o 3 000 Kč měsíčně. Skokově zdražující hospoda nemůže mít problém s vícenáklady na EET. Spíše doposud krátila tržby a neměla by na řádné placení daní a odvodů.

Zavírání hospod a zdražování

Na legislativních změnách (zavedení EET a snížení sazby DPH na 15%) by restaurace měly naopak mírně vydělat. Proč tedy chce tolik hospod zavřít či zdražit? Nemálo provozoven zaniklých koncem listopadu opět otevřelo pod jiným IČ začátkem prosince. Zde je snaha se odstřihnout od problematické minulosti. Kdyby se té samé hospodě tržby z měsíce na měsíc zvýšily o desítky či stovky procent, bylo by to asi velmi podezřelé (přestože finanční správa vyhlásila skoro-amnestii a tvrdí, že po tomto cíleně nepůjde).

Další kapitolou jsou srdceryvná interview do médií provozovatelů hospod v menších městech, jak jim to doposud pěkně klapalo, kuchyň byla psaná na manželku, výčep na syna a jak se dařilo obcházet DPH a držet ceny pro štamgasty nízko. Připomíná to vtip finančních úřadů o vietnamských večerkách, kdy v pondělí prodává pan Dong, v úterý pan Vong a ve středu pan Čong (ty čeká EET 3/2017). Smutné je, že u hospod přichází krácení daní všem na tolik normální, že se to už ani nesnaží skrývat a ještě o tom dávají rozhovory na kameru.

Omezování svobody podnikání?

Třetina lidí se kvůli zavedení EET hněvá a hovoří o omezování svobody podnikání a riziku úniku informací (nemá moc co uniknout, výši tržeb musí každý veřejně deklarovat jednou ročně ve výsledovce na rejstříkovém soudu). Na základě kalkulací výše se ovšem spíše zdá, že se jedná o omezování svobody krácení daní.