ECB minulý týden snížila svou hlavní úrokovou sazbu na nulu, resp. diskontní sazbu do většího záporu (z -0,3% na -0,4%). Přestože je ČNB k užití záporných sazeb v tuzemsku zatím zdrženlivá, nelze tento scénář v budoucnu vyloučit. Vklady retailového segmentu budou pravděpodobně v bezpečí, ale nezadělává si Evropa levnými penězi na další (nejen realitní) cenové bubliny, které by mohly spustit příští ekonomickou krizi?
Centrální banky stanovují obvykle 3 úrokové sazby:
Hlavní úrokové sazby ECB a ČNB jsou tedy nyní na nule. Pro srovnání, Austrálie a Nový Zéland jsou zhruba na 2%, Kanada, Británie a USA 0,5%, Japonsko drží basu s Evropou na nule a Švýcarsko je na -0,75%. Předkrizové hodnoty ČNB dosáhly maxima v roce 2008 (3,75%) a předchozího mezi-krizového minima v roce 2005 (1,75%). Historicky od sametové revoluce takto levné peníze (0,05%) ještě nikdy nebyly.
Proč centrální banky drží úrokové sazby takto nízko? Aby nabudily skomírající inflaci, která nyní osciluje kolem 0%. Cílem většiny centrálních bank je inflace 2%. Inflační cíl 2% proto, že je zde všeobecný strach z deflace, který je hodnocen jako větší riziko než znehodnocené úspory (cílem centrálních bank je udržení cenové hladiny – kterou si definují jako 2% růst – ne udržení hodnoty peněz).
Deflace je dobrá pro střadatele, ale špatná pro dlužníky a ekonomiku jako celek (teoreticky). Vidina poklesu cenové hladiny vede k odložené spotřebě (zítra bude levněji, nakoupíme později), což vede k poklesu investic a mezd (méně se prodává, tak nemůžeme tolik investovat a tolik platit lidem). Pro dlužníky: Dluh mám stejný, ale příjem, ze kterého splácím, mi klesá. Krátkodobá deflace blízko nuly by byla ještě ok, horší je nebezpečí roztočení deflační spirály.
Abychom se tedy vyhnuli riziku deflace, zlevňujeme peníze na nulu (časem možná do záporu) a budíme inflaci. Lidem (a hlavně institucionálním investorům) říkáme: nedržte peníze a investujte do čehokoliv jiného – i do toho, co by se za jiných okolností nevyplatilo. Se zápornými úrokovými sazbami najednou můžeme nakupovat akcie, nemovitosti i komodity za ceny vyšší, než jakou mají reálně hodnotu. Investuje se do ne vždy smysluplných projektů. Akcie i nemovitosti jsou nadhodnoceny a vznikají cenové bubliny, které dříve či později (s růstem hodnoty peněz/úrokových sazeb) splasknou a mohou iniciovat další celosvětovou ekonomickou krizi. V době krize se ještě projeví neživotaschopnost projektů, které byly financovány jen díky záporným úrokům, což probíhající krizi umocní.
Volné pokračování: Za normálních okolností by krize trh pročistila a mimo sražení cen zpátky na zem by došlo k ukončení neživotaschopných podnikatelských projektů. Jenže současní politici nemají odvahu udělat tento ozdravný a nutný řez a raději všechno sanují, což problém pouze přenáší do budoucnosti/další krize.
Při současné sazbě 0,05% si retailová klientela může nechat úročit peníze stále více než 1%. Pro dosažení nulového úročení vkladových produktů by se sazba ČNB musela blížit -1%, což není pravděpodobný scénář, neboť se ani teoreticky nehovoří o větším záporu než hodnotě blízké nule (zhruba do -0,5-0,75%). Větší zápor je doposud neprozkoumaná oblast, které se budou chtít konzervativní centrální banky vyhnout (přestože jim obecně dochází munice na poli měnové politiky).
Hůře na tom mohou být institucionální investoři se vklady v řádech stovek milionů korun a výše. Těm reálně nízký zápor v horizontu příštího roku hrozit může.
Teoreticky mohou mírně záporné sazby přinést své ovoce a nabudit spotřebu a investice. Ovšem v praxi to může narazit na limity běžné spotřeby (chleba zkonzumuji stejně ať je krize nebo konjuktura) či myšlenkové pochody průměrného Čecha:
To, co může fungovat na Západě či Východě (růst spotřeby luxusních statků s klesající cenou peněz), nemusí nutně fungovat v zemích Visegrádu, neboť:
ECB by možná prospěla větší zdrženlivost v neustálém roztáčení rotaček. Nyní totiž dotuje ekonomiku v době vrcholného růstu – což je zcela nepřirozené. Co bude dělat, až budeme v příští krizi (kterou tím jenom uspíší)?
Věděli jste, že Češi během slevové akce Black Friday v roce 2022 utratili okolo 7 miliard korun? Toto číslo je důkazem toho, že Black Friday rezonuje mezi zákazníky nejen ve světě, ale také u nás. Ne všechno, co se třpytí, je ale zlato. Řada spotřebitelů má pochybnosti, zda jsou slevy opravdu tak výhodné, jak se zdá. V následujících řádcích se podíváme na to, jak se během Black Friday nenechat napálit a nakoupit opravdu výhodně.
Chcete vědět, kolik peněz obdržíte každý měsíc na účet po odečtení daně a sociálního a zdravotního pojištění a kolik peněz za vás odvede váš zaměstnavatel? Tyto informace vám poskytne mzdová kalkulačka, do které stačí zadat hrubou mzdu a daňové slevy a získáte výpočet čisté mzdy.
V roce 2024 vzrostla minimální mzda v ČR na 18 900 Kč měsíčně, přičemž minimální hodinová mzda činí 112,50 Kč. Navýšení ovlivní mnoho zaměstnanců, ale i jejich zaměstnavatelů. Přinášíme vám všechny důležité, a hlavně aktuální informace o vývoji minimální mzdy v ČR. Jaké odvody se z minimální mzdy strhávají, jaké příplatky k minimální mzdě musí zaměstnavatel ještě vyplácet. Ale i jak se minimální mzda promítá do různých pracovních úvazků, do zaručené mzdy.
V říjnu 2024 došlo ke zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu. Pokud zvažujete dřívější odchod do penze, zjistěte, jaký dopad bude mít tento krok na vaše finance. V tomto článku vám přiblížíme klíčové změny, jako jsou požadovaná doba důchodového pojištění, krácení důchodu za předčasný odchod, valorizace důchodů a další důležité body.
V pracovních inzerátech i v pracovní smlouvě se uvádí hrubá mzda. Většinu z nás však ale zajímá mzda čistá, tedy částka, která vám zůstane po odečtení všech odvodů. Spočítejte si vaši čistou mzdu. Odpovíme na otázky, které se týkají výpočtu čisté mzdy, a přiblížíme si, co vše se strhává z hrubé mzdy a jaké slevy na dani můžete využít.
KOMENTÁŘE k článku Evropa si zápornými úroky zadělává na další krizi
Supr, Komentoval(a): Patrik
Excelentní článek, supr počtení ráno u kávy :)
Doplnění, Komentoval(a): Jiří
Moc dobrý článek. Jen bych doplnil - vzorce, které používají centrální banky, vůbec nemusí korespondovat s životním obdobím, ve kterém se lidé (dle věku) nachází, a souvisejícími potřebami. Dále každý investor / spotřebitel má přece jiné preference, nejsme homogenním produktem. Co sedí jednomu, nemusí sedět jinému (vyšší úvěrový leverage pouze kvůli nízkým úrokům). Mladí si potřebují vytvářet finanční rezervu, ne utrácet, starší si potřebují spořit na důchod, ne utrácet. Nízké či záporné úročení může v konečném důsledku působit zcela opačně, než centrální banky ve svých modelech uvažují.