Kde se dá ušetřit?

Dle mnoha průzkumů provedených v letech 2012-2014 většina Čechů měsíčně ze svého příjmu moc neušetří, v důsledku čehož pak nemá dostatečnou finanční rezervu pro případ nouze či netvoří trvalé hodnoty. S přechodem z ekonomicky aktivní části života do penze pak začíná na mnohé nepříjemně doléhat např. absence vlastního bydlení, na které si díky nedostatečným měsíčním úsporám nikdy nenašetřili. Dobrou zprávou je, že naprostá většina rozpočtů jedinců žijících od výplaty k výplatě v sobě ukrývá obrovské rezervy a prostor pro optimalizaci výdajů (bez zásadních dopadů na kvalitu života). Kde všude se tedy dá ušetřit?

Ušetřeno & vytvořeno hodnot

Průměrná mzda v republice přesahuje lehce 25 000 Kč (na kterou ovšem stále nedosáhnou dvě třetiny populace) a medián činí necelých 22 300 Kč (polovina lidí bere více, polovina méně). První třetina domácností měsíčně neušetří nic, druhá třetina méně než 3 000 Kč a jen poslední třetina více 3 000 Kč, přičemž méně než desetina domácností ušetří více jak 6 000 Kč měsíčně. Čísla úspor nevypadají příliš vesele, což je částečně způsobeno absencí výdajů na investice/tvorbu hodnot v průzkumech. Pokud měsíčně ušetřím 3000 Kč a dalších 8 000 Kč splácím na hypotéku, ušetřil jsem stále hotově jen 3 000 Kč, ale vytvořil jsem hodnotu za 11 000 Kč. Pokud ušetřím 3 000 Kč a splácím spotřebitelský úvěr dalších 5 000 Kč za dovolenou či za vánoční dárky dětem, vytvořil jsem hodnotu stále jen 3 000 Kč (byt na hypotéku má trvalou hodnotu a bude mi sloužit v budoucnu, dovolená stejně jako nová televize či dárky dětem jsou spotřeba, kterou jsme již plně zkonzumovali či v brzké době zkonzumujeme).

Kolik jsem ušetřil = ušetřené peníze

Jaké jsem vytvořil hodnoty = ušetřené peníze + výdaje na investice/tvorbu trvalých hodnot

Stejně jako v době ekonomického růstu by si měl stát dávat stranou, aby mohl ekonomiku subvencovat v době krize (v létě sbíráme dříví, aby bylo v zimě čím topit), každý z nás by měl tvořit úspory v době ekonomicky aktivní fáze života (od konce studií po nástup do penze), aby se měl dobře i v penzi. Hlavním cílem by mělo být pořízení si vlastní střechy nad hlavou a obecné respektování principu „následující generaci předám více, než jsem sám dostal od generace předchozí“ (dostal-li jsem od rodičů/prarodičů motorku, svým dětem zanechám auto, dostal-li jsem rozpadající se chatu, předám další generaci zrekonstruovaný dům).

Kde se dá ušetřit?

Myšlenka hezká, ale kde na to vzít? Obecně platí, že peníze, které nevydělám, mohu ušetřit a docílit tak stejného efektu, jako kdybych vydělával více. Dle průzkumů úvěrových společností např. měsíčně více ušetří středoškolský kantor s podprůměrným platem než lépe placený vedoucí módního butiku, který sice vydělává více, ale méně si hlídá své výdaje. Není to o tom, že by jeden či druhý měl v důsledku rozdílných výdajů jinak kvalitní život, ale jednoduše za stejné produkty/služby platí jeden více a druhý méně. V rozpočtu tvoří vždy největší položku povinné pravidelné výdaje (náklady na bydlení, energie, telefon, pojištění, bankovní služby, atd.) a zde se nachází největší prostor pro úspory.

Náklady na bydlení

Náklady na bydlení musí korespondovat s našimi příjmy. Důchodce s průměrným důchodem 11 000 Kč zkrátka nemůže bydlet v nájmu ve drahém čtyřpokojovém bytě v centru města, i když tam „žil celý život“, protože takto vysoké náklady na bydlení rapidně snižují jeho kvalitu života (dát za nájem 10 000 Kč a pak jíst po zbytek měsíce chleba s paštikou a nemít na léky nelze nazvat kvalitním životem). Každý měsíc prodlužování této agónie nám způsobuje vyšší ztrátu a na zázrak v podobě výhry ve Sportce nelze spoléhat ani čekat. Je třeba radikální řez – okamžité přestěhování se do menšího za pro nás vůči našim příjmům adekvátnější náklady na bydlení. Jiná situace by byla u mladého pracujícího, který se raději několik let uskrovňuje, aby utáhl větší hypotéku. Když vydrží pár let spartánského života, bude odměněn splacenou nemovitostí v osobním vlastnictví – vytvořil hodnotu, ze které bude benefitovat po zbytek svého života a ještě to poslouží i dalším generacím.

Náklady na energie

Elektřina a plyn – na trhu je velká konkurence a stejnou službu je možné pořídit za rozdílné ceny. U elektřiny a plynu je dobré sledovat fixní měsíční platby. Pokud plynem a elektřinou jen vaříme a svítíme, tvoří fixní poplatky nezanedbatelnou část celkových výdajů za energie – jeden prodejce energií má téměř nulové fixní poplatky, druhý si účtuje stokoruny a oba nám dodávají stejnou službu. U variabilních poplatků (za reálnou spotřebu komodity) jsou rozdíly v cenách výrazně menší a patrné až tehdy, pokud danou energií topíme. Zásadně nepodepisujeme fixace cen energií (ceny energií momentálně klesají, tedy to pro nás není výhodné – kdyby to výhodné bylo, nebude nám to nikdo nabízet), nesjednáváme nového dodavatele energií přes podomní prodejce či po telefonu a nevěříme příliš internetovým kalkulačkám všemožných srovnávacích webů. Raději si stáhneme ceníky několika dodavatelů, vezmeme do ruky kalkulačku, vše si spočítáme sami a nakonec si i smlouvu s konkrétním dodavatelem sami uzavřeme. Úspory budou v rozmezí stokorun až několika tisícovek (dle velikosti nemovitosti) ročně.

Internet a telefon

Opět mnoho dodavatelů a rozdílné ceny. Je zde navíc velký prostor pro smlouvání (konkurence mi dala lepší nabídku, kolik mi ještě slevíte, atd.) Pozor na nákup služeb, které nepotřebujeme. Po uvedení neomezených tarifů na trh loni na jaře za cenu cca 700 Kč/měsíc na ně přešla většina zákazníků, i když reálně část z nich tuto částku nemůže nikdy provolat. U virtuálních operátorů se platí za minutu volání cca 2 Kč/min – kdo provolá měsíčně přes 300 minut, aby se mu neomezený tarif vyplatil? Navíc lze neomezené tarify pořídit v rámci partnerských programů za cca 400-500 Kč. Navíc část zákazníků, kteří přešli k virtuálním operátorům a účtuje se jim nyní pouze dle provolaných minut, zjistila, že vlastně moc nevolá a měsíčně platí i méně než 100 Kč, což je velká úspora oproti dříve placeným paušálům za 300-500 Kč/měsíc. Opět nevěříme srovnávačům, akčním nabídkám a podomním prodejcům/prodejcům po telefonu – vše si spočítáme a sjednáme sami. Skutečně výhodnou nabídku nám nikdo nutit nebude (v reálnu se lidem nutí naopak pouze neskutečně nevýhodné produkty a služby).

Bankovní služby, pojištění

Jeden platí za vedení běžného účtu a jeho provoz přes 100 Kč měsíčně, druhý má stejné služby zcela bez poplatků. Peníze jsou stejně pojištěné u všech bank, tedy jediným rozhodovacím kritériem pro výběr banky je výše poplatků a úroků – a minimálně 5 bank nabízí běžný účet a jeho provoz zcela bez poplatků. Kontokorent, kreditky a spotřebitelské úvěry – dráha legrace, optimální je se těmto produktům vyhnout obloukem. U hypoték neváháme smlouvat a chceme slevu z ceníkových úroků, odmítáme poplatky za sjednání a vedení hypotéky a nespoléháme se na finanční poradce (ti nám doporučí banku, která jim dá největší provizi, a ne nám nejmenší úrok). U pojištění jsou také velké rozdíly – u povinného ručení lze dosáhnout až na o 100% jinou cenu (se stejnou výší pojistného krytí), u pojištění majetku, odpovědnosti, schopnosti splácet atd. si pozorně čteme mnohastránkové podmínky a výluky. Ve většině případů zjistíme, že např. pojištění schopnosti splácet je neskutečně drahé a skoro žádné krytí nám neposkytuje (když splníme mnoho podmínek jak onemocnět či být vyhozen z práce, pojišťovna za nás uhradí 3-4 splátky). U pojištění majetku dbáme na to, co přesně pojišťujeme – když vyloučíme z pojistné smlouvy starožitnosti, zlato a peníze (doma stotisíce neskladujeme, ty patří do banky), ušetříme na pojistném nemalou částku. A třeba zjistíme, že tu starou televizi a naše oblečení ani vlastně nemá cenu moc pojišťovat.

Nekupujeme zbytečnosti

Potraviny, oblečení, výdaje za děti, atd. U potravin nekupujeme drahé a nekvalitní polotovary ale prvotní suroviny – náklady na stravování domácnosti klesnou a budeme jíst zdravěji. Je vždy lepší se koupit 10 dkg dobré šunky než 20 dkg kuřecího nářezu. Oblečení je vždy věcí individuálního vkusu a módy, ale kupovat si tílko se značkovým nápisem za tisícovku v butiku v obchodním centru je čistě české specifikum a s módou či stylem to nemá nic společného. Ohledně dětí, různé studie uvádějí, že kompletní výchova dítěte (od narození po promoci) přijde na 1-2 mil. Kč, tedy to není rozhodně levná záležitost (a stát měl výchovu dětí již dávno zohlednit ve větších slevách na dani či při výpočtu důchodu – kdo vychoval potomka, zajistil státu daňového poplatníka a sám si o to méně naspořil na důchod). Rozpětí 1-2 mil. Kč je poměrně velké a bude záležet na tom, zdali dítěti kupujeme např. v předškolním věku každé tři měsíce nové oblečení, či se spokojím se sekáčem či pozůstatky od známých (v tomto věku je dítěti oblečení z hlediska vyšité značky na prsou jedno). Platí, že kvalita výchovy dětí není přímo úměrná objemu peněz, které do této aktivity investujeme. Od určitého momentu je dokonce úměra nepřímá (ekonomickému termínu „bod zvratu“ by zde byl ekvivalentní „bod rozmazlování“). Obecně nekupujeme nikdy nic od podomních prodejců, po telefonu, přes teleshopping, atd.

Pokud zapracujeme do svého rozpočtu alespoň část z výše zmíněných bodů, určitě nějakou tu tisícovku měsíčně ušetříme. Pokud 2/3 lidí neušetří měsíčně více než 3 000 Kč, nic nám nebrání posunout se z této kategorie o stupínek výše a zařadit se mezi zbylou „elitní“ třetinu s úsporami nad 3 000 Kč/měsíc.