Kolik stojí provoz auta 1 – výběr auta a pojištění

Tento článek přináší kompletní přehled výdajů na provozování rodinného osobního automobilu. Nepokrývá firemní provoz aut (silniční daň, flotilová správa) ani nadšence do motorismu, kteří v autě vidí něco více než jen prostředek pro dopravu z bodu A do bodu B.

Výběr auta

Provozovat automobil není levné. I když ročně najedeme jen pár kilometrů, stále musíme platit nemalé fixní náklady (amortizace pořízení vozidla, pojištění, STK, výměny provozních kapalin, atd.). Nabízí se tedy úvaha, zda mít auto svoje, nebo si ho několikrát do roka půjčit. Kdo má rodinu a jezdí každý víkend na výlet, vyplatí se mu auto vlastnit. Naopak kdo je single, jezdí více vlakem a auto potřebuje jen dvakrát do roka na dovolenou v zahraničí, zvolí spíše půjčovnu (průměrně 500 Kč/den a dále platíme jen PHM a dálniční známky v zahraničí). V nákladech na provozování auta si kromě ceny za každý ujetý km předplácíme i možnost jet, když to zrovna potřebujeme, resp. určitý komfort (oproti půjčovně odpadá nutnost auto objednat, vyzvednout, vrátit, atd. – což také stojí úsilí).

Nové nebo ojeté?

Obě skupiny mají své zastánce i odpůrce. Nová a ojetá auta se liší především cenou a spolehlivostí. V obou případech platíme správní poplatek za registraci 800 Kč.

Nové auto ztrácí první roky rychle na hodnotě (30-50%), ale pokud plánujeme auto vlastnit a tzv. dojíždět téměř až do konce (horizont 10 let a více), může nám to být částečně jedno. Na první STK se jde až po čtyřech letech (tedy úspora jedné technické), ale pro dodržení záručních podmínek je obvykle třeba absolvovat roční předražené „preventivní“ prohlídky v autorizovaných servisech (do konce záruky v délce 3-6 let takto zaplatíme i 10% z hodnoty auta). Auto je třeba prvních cca 1 000 km tzv. zajíždět. Neboť jsou všechny díly nové, mimo periodických výměn provozních kapalin a jiného drobného materiálu by nás větší investice do vozidla měla čekat až po ujetí 80-100 000 km.

Koupě ojetého auta je v tuzemsku díky nedůsledné legislativě stále loterií. Od spotřebitele nelze vyžadovat, aby byl expertem na vše, co kupuje. Proto se půjčky dají snadno porovnat přes RPSN, spotřebiče přes štítky energetické náročnosti a u aut by to mělo jít podle stavu tachometru. Bohužel, zatímco RPSN a energetické štítky jsou povinné a za chybně uvedené údaje hrozí vysoké sankce, tachometr si může kdokoliv stáčet zcela bez omezení a nehrozí žádný postih. Mimo prověření technického stavu ojetého auta (potřebujeme kamaráda mechanika) je nezbytné zkontrolovat i případné právní vady vozidla (jestli není kradené, zastavené, atd.). Oba úkony stojí peníze a dělat je vícekrát po sobě je vyčerpávající. U starších aut se platí při převodu ekologická daň (lze díky mezeře v zákonu legálně obejít metodou „invalida“). Ojetá auta míří do bazarů nejčastěji před momentem, kdy do nich bude třeba pro další provoz více investovat (výměna dražších dílů), na což si připravme i 30% z ceny kupovaného vozu.

Benzín, diesel a alternativní paliva

Benzín je oproti naftě zhruba o 1,5-2 Kč dražší.

Benzínová auta jsou technologicky oproti nafťákům jednodušší (s příchodem supermoderních maloobjemových pře-turbených motorů částečně přestává platit), tedy mají levnější servis, ale třeba i měření emisí v rámci provádění STK. Oproti dieselu mají vyšší spotřebu nejen papírově (1-2l na 100km), ale i výkonově – dieselovému motoru je jedno, jestli vezeme prázdné nebo plné auto – nafty si vezme zhruba stejně. U benzínových aut roste s hmotností nákladu spotřeba a to často výrazně. Ceny nových dieselových aut jsou průměrně o 50-100 000 Kč vyšší. Přesný bod zvratu, do kdy/od kdy se vyplatí benzínový/dieselový motor se bude lišit dle značky/modelu, ale obecně do nájezdu desítek tisíc km ročně se nafta nevyplatí. Obvykle nemá smysl kupovat v naftě malá auta (Fabia).

Mezi alternativní paliva řadíme LPG, CNG, hybridy a elektromobily. Přestavby benzínových aut na LPG jsou dnes komplikovanější (karburátor nahradily vstřikovače), tedy dražší. Továrně vyráběné vozy na LPG/CNG jsou oproti benzínovým výrazně dražší. Hybridy a elektromobily jsou stále spíše pouze pro nadšence (cena benzínového auta x 1,5-3). Zde by měl výrazný posun k ekonomicky efektivnímu řešení přijít až v momentě výrazného zlevnění akumulátorů (očekáváno v horizontu 5 let).

Malé nebo velké?

Cenový rozdíl krátké (hatchback) a dlouhé (kombi) verze bývá u modelů nižší a střední třídy zanedbatelných (15-30 000 Kč), spotřeba bývá stejná (kombi je těžší, ale má lepší tvar pro obtékání vzduchu). Ekonomicky nejefektivnější je pro průměrnou rodinu kupovat nová auta na delší dobu (min. 10 let), tedy počítejme s případnou budoucí potřebou většího prostoru.

Nižší nebo střední třída?

Liší se cenou a pohodlím. Dacii lze sehnat i pod 200 000 Kč, Fabii do 300 000 Kč, Hyundai i30 lehce nad 300 000 Kč. Octavii spíše nad 400 000 Kč, VW Caddy od 0,5 mil. Kč. Koupíme-li auto za 300 000 Kč s tím, že ho plánujeme mít 10 let (roční nájezd 10 000 km), a pak ho prodat za zůstatkovou cenu 100 000 Kč, pak nás rok provozu vozidla čistě z pohledu pořizovací ceny vyjde na 20 000 Kč, resp. ujetý kilometr na 2 Kč.

Pojištění

K autu se vztahuje povinné ručení a havarijní pojištění.

Povinné ručení

Aneb pojištění odpovědnosti za škody způsobené svým vozidlem vlastní chybou jiným. Je ze zákona povinné. Základní roční sazba pojistného se odvíjí od obsahu/výkonu motoru a bývá modifikována o bonusy/malusy za náš (bez) škodný průběh pojištění (kdo jezdí roky bez nehod, může dosáhnout až na slevu 70%, kdo bourá každý rok, připlatí si i stovky procent navíc). Mnoho pojišťoven základní sazbu modifikuje dle dalších parametrů rizikového profilu klienta. Nejčastěji je brán v potaz věk, bydliště (mladí z většího města si zaplatí více než starší z menšího města) a stáří vozidla.

Motory 1.2-1.4 s bezškodným průběhem lze nechat pojistit již kolem 2 000 – 2 500 Kč/rok. Silnější motory nad 2.0 s nějakou tou škodou mohou vyjít i na dvoj-troj násobek. Základní pojistný limit pro škody na majetku a životě činí 35/35 mil. Kč, za příplatek je možné sjednat i vyšší limit.

Ceny povinného ručení se velmi liší dle pojišťovny. Vyplatí se proto oslovit makléře, kteří mají často s pojišťovnami uzavřené lepší podmínky, než na které bychom se ceníkově dostali sami, a smlouvat.

Nedoporučuje se snažit povinnému ručení jakkoliv nezákonně vyhnout, neboť v případě způsobené škody bychom se nedoplatili – škody za středně velké nehody několika aut s poškozením zdraví mohou jít do desítek milionů korun. Neplatit povinné ručení je nejjistější cestou, jak se dostat to doživotní exekuce/osobního bankrotu.

Makléři dříve nabízeli flotilové povinné ručení – pojištění celého kmene vozů (který poskládali ze svých klientů) za jednotných, velmi výhodných, podmínek. Klient bez bonusů získal okamžitě zvýhodnění téměř maximální. Na druhou stranu se mu roky bezškodného průběhu nepočítaly do jeho osobního konta, tedy po vystoupení z flotily měl stále podmínky jako začátečník. Takto poskytované flotily ČNB zakázala již před 3 roky, tedy se s nimi dnes už nesetkáme (u nefiremních zákazníků).

V souvislosti s povinným ručením mnohé autoservisy lákají na bezplatnou výměnu čelního skla (placenou z povinného ručení). O co jde? Zjednodušeně řečeno, autoservis spáruje dva zájemce o bezplatnou výměnu skla a pojišťovně nahlásí, že si skla poškodili navzájem. Pojišťovna to sice proplatí, ale oběma účastníkům této „nehody“ poníží bonus. Toto balancuje na tenké hraně pojistného podvodu. Navíc ztracený bonus z pojištění navýší naše pojistné na roky dopředu.

Havarijní pojištění

Dobrovolné pojištění škod na našem vozidle, které jsme si způsobili vlastní chybou. Často se vztahuje i na krádež, za příplatek na vandalismus či živelné události (krupobití, atd.). Kdo jezdí bezpečně, sjednává si havarijko zejména kvůli riziku odcizení vozu. Nová dražší auta vyjdou i na 10 000 Kč/rok, starší méně hodnotné kusy třeba jen na 2 000-3 000 Kč. Obecně platí, že je riziku lepší předcházet, než čekat, kolik pojišťovna případně zaplatí. Tedy „zamykání zpátečky“ či placené garážování může dávat větší smysl než desetitisíce placené ročně na pojistném. Přestože počet ukradených vozidel v ČR neustále klesá (aktuálně méně než 10 000 ks/rok, přičemž téměř 50% se ztratí v Praze), není radno toto riziko podceňovat. Objasněnost této trestné činnosti je bohužel velmi nízká, auta se dnes kradou převážně na náhradní díly. Pro nové dražší auto parkované na pražském sídlišti bude havarijko dávat větší smysl než pro deset let staré garážované auto na menším městě. 

Ve druhém díle Kolik stojí provoz auta 2 - servis a údržba podrobně rozebereme servis, údržbu a ostatní režijní položky (dálniční známka, spotřeba PHM, atd.).