Nakupujeme vánoční dárky

Dárky nekupujeme na dluh

Pokud někomu nedarujeme např. akcie, pozemek či investiční svitek zlata, dárky nemají investiční charakter. Dárky mají téměř vždy charakter spotřební. První pravidlo spotřeby zní: na spotřebu si nikdy nepůjčuji. Pokud peníze nemám, spotřebu omezím. Poradny pro dlužníky, exekuce a osobní bankroty jsou plné smutných příběhů, kde rodiče koupili synáčkovi tablet za desetitisíce, aby se necítil v kolektivu spolužáků méněcenný. A protože na to neměli, vzali si půjčku, kterou později nebyli schopno splatit. A teď budou rodiče ještě rádi za osobní bankrot, kdy budou dřít bídu s nouzí nevýslovných rozměrů pouze 5 následujících let po dobu osobního bankrotu a ne až do konce života. To vše kvůli kusu elektroniky, falešnému pocitu méněcennosti a materiální úrovni Vánoc. Jakákoliv půjčka = riziko. Pro bydlení, které nám bude sloužit nadosmrti a ještě poslouží i další generaci, to stojí zato risknout a hypoteční úvěr si vzít. Ale ruku na srdce, vyplatí se podobné riziko podstupovat i kvůli vánočnímu dárku?

Dárek, který druhému udělá radost

Dobrý dárek = dárek, který udělá druhému skutečnou radost. Tedy ještě jednou - není to dárek, který by udělal radost nám, ale obdarovanému. Netřeba připomínat Obecnou školu a stojan na noty místo vzduchovky. Chceme-li druhému udělat radost, koupíme mu přesně to, co by si přál, jakkoliv by se nám to třeba zdálo bizarní. Příklad: vnouček si vysnil Lego a babička mu koupí Chevu, protože se jí zdá, že za stejné peníze dostane vnouček více kostiček, tedy že to pro něj bude lepší. Takhle to nefunguje (pokud tedy babička nechce u stromečku smutnému vnoučkovi vysvětlovat lepší poměr ceny za jednu kostičku u Chevy oproti Legu).

Nekupujeme zbytečnosti

Pokud nevím, čím druhému udělat radost, je vůbec nejhorší se snažit nápad dohnat penězi ve stylu: „zajdu do předraženého obchodního centra se zbytečnostmi, kde už něco vyberu“. Následně kupuji čajové konvice nepraktických tvarů a objemů a voňavky světoznámých značek, které obdarovanému nevoní. Mám pocit, že jsem za dárky utratil dost a povinnost je splněna. Obdarovaný se na rodinné oslavě usmívá a po Vánocích dárky putují do popelnice. Není to škoda?

Podmínky vracení zboží v eshopech

Při nákupech v eshopech je možné zboží vrátit do 14 dnů bez udání důvodu, neboť k uzavření kupní smlouvy dochází na dálku. Toto je praktické zejména při koupi nové televize, monitoru či notebooku, neboť díky lobby výrobců LCD panelů nepovažuje česká legislativa za vadu vadné pixely. V případě vadných pixelů je kupující poškozen, neboť si kupoval bezvadnou věc, která by navíc měla vydržet ještě dva roky záruky, ale stát se usmívá a kupujícímu tvrdí, že to přece není tak zlé a s jistým omezením kvality obrazu se na to přece „dá koukat“. Toto řeší nákup přes eshop. Najdu-li vadný pixel, zboží vracím obratem bez udání důvodu.

Problém může nastat při volbě stále oblíbenějšího způsobu dopravy – osobního převzetí. Je jasné, že k uzavření kupní smlouvy došlo na dálku (v momentě, kdy jsem v eshopu kliknul na tlačítko objednat) a při osobním odběru si zboží pouze přebírám a platím. Nicméně stále více eshopů trpí nešvarem v obchodních podmínkách, kde tvrdí, že osobní odběr nepovažuje za uzavření kupní smlouvy na dálku, a tudíž zákazník přichází o možnost vrácení zboží.  Toto je na hranici zákona, neboť i při osobním odběru musím zboží napřed zaplatit a až potom si ho můžu rozbalit a zkontrolovat. Volíte-li při nákupu v eshopu osobní odběr, přečtěte si pozorně obchodní podmínky. Vyhnete se tak nepříjemnému překvapení po koupi. Bezstarostné Vánoce přeje tým redakce Banky.cz.