Obměna rady ČNB

Centrální banka a její úloha v ekonomice

Cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu (definovanou aktuálně jako 2% inflace), k čemuž bance slouží nástroje měnové politiky, kterými řídí množství peněz v ekonomice. Mezi tyto nástroje patří vyhlašované základní úrokové sazby (diskontní, repo 2T, lombardní), regulace finančního trhu (např. sazby povinných minimálních rezerv bank) či měnové intervence. Centrální banka je nezávislá, nicméně se snaží podporovat hospodářskou politiku vlády (není-li to v rozporu s cílem cenové stability). Naopak v gesci ČNB není rozhodování o přechodu na euro, což je čistě politická otázka.

Přestože by se cíl ČNB (péče o cenovou stabilitu) mohl zdát laické veřejnosti na první pohled skromný či malý, centrální banka ovlivňuje ekonomiku (a tedy a životy všech občanů) poměrně zásadním způsobem. Za kolik si budeme půjčovat (hypotéky, spotřebitelské úvěry), jak dobře budeme spořit (termínované vklady, spořící účty) či jak moc se bude zdražovat (inflace) – toto vše je navázáno na základní úrokové sazby ČNB, resp. na aktuální hodnotu peněz.

Stejně jako roční cyklus obsahuje střídající se 4 roční období, tak i ekonomický cyklus střídá populární období vrcholného růstu s méně oblíbeným údobím krize. Úkolem ČNB je moderovat jednotlivé fáze ekonomického cyklu (který si lze představit jako sinusoidu;vrchol – blahobyt, dno – krize) tak, aby:

• v době prosperity a růstu nedošlo k přehřátí ekonomiky, vzniku cenových bublin, atd. – po čemž by následoval z větších výšin o to bolestivější pád
• doba krize byla co nejkratší a nejméně bolestivá pro všechny zúčastněné

Mimo cenové stability tedy centrální banka obecně v době růstu krotí přehřívající se ekonomiku vyššími úroky a naopak doby krize pomáhá překlenout levnějšími penězi podporujícími rozvoj. V optimálním případě je toto doprovázeno vyspělou hospodářskou politikou vlády, která ctí princip: „když se daří, tak všechno neutratíme, ale našetříme si naopak na horší časy“ (rozpočtové přebytky v dobách růstů a deficity v dobách krize).

Bankovní rada

Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada. Má 7 členů (guvernéra, dva vice-guvernéry a 4 řadové členy), které jmenuje prezident republiky (dle své volby, bez spolurozhodování senátu) na funkční období 6 let. Každý člen bankovní rady může být jmenován do rady maximálně dvakrát. Tedy složení bankovní rady, resp. postoje jejich členů, do určité míry odráží ideové ukotvení prezidenta republiky (ne zcela, neboť funkční období členů bankovní rady je o rok delší než funkční období prezidentského úřadu a rada se obměňuje postupně).

Zatímco končící členové bankovní rady (jmenováni panem Klausem) byli na poli politickém více doprava a proti euru, noví členové rady jmenováni panem Zemanem jsou více doleva a pro euro (teoreticky, neboť za současné krize eurozóny si i oni velmi dobře uvědomují současné přínosy vlastní měny).

Co očekávat od nových členů rady ČNB?

Jaké změny lze očekávat od obměněné bankovní rady? Překvapivě téměř žádné, neboť za současných okolností dlouhodobě nízkých úrokových sazeb, boje s deflací a krizí eurozóny není optimální řešené měnově-politické otázky pravicové či levicové, ale jediné správné.

Přijetí eura: přestože o euru ČNB nerozhoduje (je to v gesci politiků), postoj nových členů bankovní rady by se dal shrnout takto: „euro jednou ano, ale nyní ne“

Měnové intervence: oslabená koruna po prvním trpkém roce intervencí nyní generuje výhradně samá pozitiva pro tuzemskou ekonomiku, což ctí i noví členové rady, kteří intervence neukončí dříve než v původně plánovaném termínu druhé poloviny roku 2017

Boj s deflací a záporné úrokové sazby: pan Rusnok se již nechal slyšet, že preferuje případně další oslabení koruny před zaváděním záporných úroků, v čemž by se pravděpodobně shodl s odcházejícími členy rady