Půjčujeme si odpovědně

Život na dluh není nikterak moderní záležitostí, dluhy a půjčky všeho druhu tu byly téměř od nepaměti. Vždy na trhu existovaly přebytkové subjekty, které chtěly své prostředky zhodnotit a byly svolné za úplatu své peníze půjčit, a deficitní subjekty mající akutní potřebu peněz, které se jim momentálně nedostávaly a proto byly ochotné za dočasné zapůjčení peněz adekvátně zaplatit. Moderní na půjčkách je pouze široká dostupnost téměř každému a pozorovatelná zvrácenost plynoucí z malicherných důvodů, pro které se zadlužujeme.

Investice, nikoliv spotřeba

Prvním a vůbec nejdůležitějším pravidlem odpovědného půjčování si je účel dluhu, který nemůže být spotřební ale výhradně investiční. Investice nám přináší užitek především v budoucnu, spotřeba okamžitě v současnosti. Dluh představuje budoucí závazek, tedy vyplatí se být někomu do budoucna zavázán pouze v případě, že za to v budoucnu můžeme očekávat z investice plynoucí adekvátní užitek. Naopak pro užitek, který zkonzumujeme ihned v současnosti, se nám rozhodně nevyplatí se někomu do budoucna zavazovat, neboť bychom tzv. projídali svou budoucnost. Chceme-li jet v létě na dovolenou, je lepší předem na jaro šetřit než následně na podzim splácet dluh. Při šetření se těšíme na očekávané finále, při splácení dluhu už jen proklínáme věřitele a divíme se, proč chce vlastně své peníze zpět a navíc ještě navýšené o úroky. Navíc se při šetření vyvarujeme typického rizika pro splácení v podobě neočekávané události, kdy nebudeme mít na splátky a staneme se nesolventními. Sečteno podtrženo, dovolená, nová televize, vánoční dárky ale i (nové) auto, které nepotřebujeme k výkonu svého povolání - zkrátka veškerá spotřeba by měla být financována pouze z úspor a nikoliv z dluhů. Když na to nemáme, tak si nepůjčujeme a počkáme až do momentu, kdy na to mít budeme.

Investice nebo ještě lépe nezbytné investice v podobě nemovitosti na bydlení, auta nutného pro výkon povolání, vzdělání zabezpečující lepší uplatnitelnost na trhu práce, etc. – toto vše může být vhodné i pro financování dluhem a občas i je ona vhodnost přebita nutností. Nahradíme-li nájemní bydlení za nemovitost v osobním vlastnictví, byť zakoupenou na dluh, je to naprosto v pořádku, neboť po celou dobu splácení úvěru budeme čerpat užitek v podobě úspory nájemného a po uhrazení dluhu nám stále zůstává hodnotné aktivum. Stejně tak, potřebujeme-li auto pro výkon svého povolání, je rozumnější si ho pořídit na dluh a začít vydělávat ihned, než čekat, dokud na něj nenašetříme a přijít mezitím o výdělek. Na hraně rozumného dluhu se nachází investice do modernizace nemovitosti (přestavba umakartového jádra v paneláku či nová kuchyň). Investice to v pravém slova smyslu je, neboť tím zhodnocujeme svoji nemovitost, ale dodatečný užitek oproti poměrně vysokým úrokům ze spotřebitelských úvěrů (na hypotéku takto malý objem půjčených peněz není) může být sporný – viz následující dva odstavce o rostoucích úrocích.

S rizikem roste i úrok

Základní pravidlo finanční matematiky říká, že s růstem rizika roste i úrok. Stejně jako investice do nemovitosti k pronájmu generující výnos cca. 5% je méně riziková záležitost oproti investici do akcií, od které ale očekáváme výnosy nad 10%, tak i věřitel (banka) musí půjčované peníze zatěžovat různě vysokými úroky dle rizikovosti půjčky. Hypotéka poskytnutá solventnímu třicátníkovi bez závazků s měsíčným nadprůměrným příjmem krytá pojištěnou nemovitostí je téměř bezriziková oproti půjčce svobodné dvacetileté matce, která žije pouze z brigádních přivýdělků a sociálních dávek a nemá, čím by ručila. První úvěr tedy může být úročen sazbou např. 2,5-4% zatímco úvěr druhý se bude pohybovat spíše v oblasti sazeb na 15%. Banka při poskytování úvěru zvažuje u žadatele především výši čistého měsíčního příjmu, ostatní závazky, záruky a předchozí úvěrovou historii. Čím je klient bonitnější, tím získává nižší úrokové sazby. Úroky u kreditní karty bývají fixní a nezohledňují bonitu žadatele.

Úrok závisí i na administrativní náročnosti úvěru

Mimo bonity klienta je úrok také závislý na administrativní náročnosti spojené se zřízením a správou úvěru a to tentokráte nepřímo úměrně. Půjčit jedním úvěrem několik milionů korun na desítky let s jasně definovaným splátkovým kalendářem je nepoměrně administrativně méně náročné než spravovat stovky drobných úvěrů v řádech deseti až sta-tisíců Kč s délkou trvání několika měsíců až let. Proto jsou spotřebitelské úvěry dražší než hypotéky. Možnost mimořádných splátek můžou úvěr taktéž prodražit, neboť klesá predikovatelnost přesného splácení a bance roste práce s managementem očekávané potřeby peněz.

Půjčit si či nepůjčit si

Provedený scoring klienta bankou vede ke třem možným výsledkům:

• Vynikající bonita, půjčíme za co nejlepších podmínek
• Nižší ale stále postačující bonita, půjčíme za adekvátních podmínek
• Nedostatečná bonita, nepůjčíme

První výsledek je jednoznačný. Pokud nám dává půjčka smysl, půjčujeme si za velmi příznivý úrok, jehož náklady by měl převýšit mnohem větší užitek z investice na dluh pořízené. Druhý výsledek by měl vést k hlubšímu zamyšlení se, neboť banka nám dává najevo, že u nás může existovat zvýšené riziko nesplácení, které je vhodné eliminovat. Zároveň si budeme půjčovat za adekvátně vyšší úrok, čili užitek z investice by již nemusel přebít dodatečné úrokové náklady. V tomto případě bývá vhodnější s úvěrem pár měsíců počkat, dokud se bonita nezvýší či případně zažádat o úvěr nižší, kde by dosažená bonita mohla být vyšší.

Třetí výsledek je taktéž jednoznačný. Banka nám v našem a jejím zájmu radši nepůjčí, neboť silně pochybuje, že úvěr splatíme. Tím nás chrání před rizikem osobního bankrotu. Pokud o nějaké půjčené peníze přesto stojíme, je třeba žádost o úvěr ponížit a tím si zvýšit bonitu, která by mohla být poté již dostačující. Úrok však rozhodně nebude příznivý, a proto je třeba půjčování si za takovýchto podmínek pořádně rozmyslet.

Nebankovky – cesta do pekel

Vůbec nejhorší možnou volbou v případě zamítnutí úvěru u banky je vydat se za nebankovní institucí. Business nebankovních institucí je velmi rizikový, neboť jejich klientela má nejhorší možnou bonitu (kdyby neměla, půjčily by jim banky za lepších podmínek). Úrok adekvátní bonitě klientely a veškeré další náklady s půjčkou spojené (často obratně skryté) se nikdy nemůžou nikomu vyplatit a to ani v krajně nouzových situacích. Podnikání většiny nebankovních institucí má poměrně značně pochroumaný morální rozměr, neboť cílem těchto firem často nebývá na rozdíl od bank úspěšné splacení dluhu klienta, ale naopak jeho nesplacení a následné parazitování na klientovi po co nejdelší dobu, během které je klient doslova vysáván v podobě smluvních pokut a penále, což často vede až k osobnímu bankrotu (v lepším případě – trpíte max. 5 let) či doživotní exekuci na veškerý majetek a příjmy nad hranicí životního minima (v horším případě – trpíte až do smrti).

Hypoteční kalkulačka - snadno a rychle si spočítejte svoji hypotéku!

Nejste si jisti, kde a jak si půjčit? Přijde Vám nabídka banky podezřelá? Pak je tu pro Vás naše bezplatná finanční poradna, kde Vám specialista z týmu Banky.cz zodpoví rychle a zcela zdarma libovolný dotaz.