Rada nad zlato

Nekalé obchodní praktiky

Naši společnost trápí několik nešvarů v podobě obchodník praktik balancujících na tenké hraně podvodu. Podomní prodej, prodej po telefonu, pyramidové hry, Amway, tzv. Šmejdi či finanční poradenství. Lidé bohužel neustále věří na koláče bez práce (poradci nutící lidem nevýhodné zboží a produkty/účastníci pyramidových her) a zázraky (oběti kupující sady hrnců za deseti-tisíce či sjednávající si investiční pojištění od pochybných kravaťáků na ulici). Vybrané praktiky popisují naše tři články níže:

• Milionářem snadno a rychle – zn. zaručeně!
• Finanční poradenství po Česku
• Podvody s prodejem produktů po telefonu

Studentský dokumentární film Jakuba Charváta přináší pohled do zákulisí finančního poradenství z dílny OVB Allfinanz (ostatní firmy jsou na tom velmi podobně). Přestože máme divoká 90. léta dávno za sebou, nemalé skupině obyvatel ke vzbuzení absolutní důvěry stáčí stále pouze dobře vypadající oblek. Roky tvrdé práce a střádání úspor pak neváhají svěřit během pár minut zcela cizímu člověku, finančnímu poradci s profilem „včera čistil kanály, přes noc dostal školení a dnes radí lidem, jak nakládat se svými penězi“.

Poptávka generuje nabídku a dokud zde budou lidé, kteří si myslí, že někdo cizí to s jejich penězi myslí upřímněji než oni sami, do té doby se nepodaří vymýtit nekalé praktiky finančního poradenství. I přes veškerou snahu ČNB, která v posledních měsících začala udělovat nemalé pokuty finančním poradcům prezentujícím investiční produkty jako spoření. 

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

I finanční poradenství lze dělat poctivě a dobře. Základem je si svého finančního poradce osobně zaplatit a nakupovat dobrou radu a ne sjednání konkrétního produktu. Dnešní finanční poradci jsou financování provizně dle prodeje konkrétních produktů. Čím horší produkt, tím hůře se prodává a je třeba ho lidem tlačit přes poradce (osobní podporu prodeje). Tedy horší produkt má vždy vyšší provizi, neboť je nákladnější ho prodat. A finanční poradce, jednající ekonomicky racionálně (maximalizující svůj zisk), pak lidem sjednává ty nejméně výhodné produkty.

Kdyby to bylo naopak a poradce si platil klient osobně. Za hodinové sezení by klient ze svého zaplatil 500-1 000 Kč a dostal by rady. Poradce by si mohl dovolit poradit skutečně dobře, protože by nebyl závislý na provizích z prodejů pochybných produktů. Pokud by poradil špatně, přišel by o své klienty a udělal si negativní reklamu. Část klientů by se navíc nad výdajem 500-1 000 Kč ze své kapsy pořádně zamyslela a zkusila po informacích více pátrat osobně a nakonec by se třeba bez finančního poradce zcela obešla.

A co si myslíte Vy? Je skutečně moudré svěřovat své úspory pochybným cizím lidem?