Řecko dluhy platit nebude

Dluhy platit nebudeme

Řecku neustále chybí peníze a bez mezinárodní pomoci hlavních věřitelů (MMF, ECB, Evropská komise) hrozí velmi rychlý krach v řádu týdnů. Věřitelé však dále již půjčovat Řecku nechtějí a za realizaci jakékoliv dodatečné půjčky požadují provedení reforem, zejména privatizaci rozsáhlého státního majetku (v řecké státní správě a státních podnicích pracují 2/3 ekonomicky aktivního obyvatelstva). Řecko privatizaci realizovat sice chce, ale výtěžek hodlá nově „investovat“ do důchodů a platů státních zaměstnanců (tedy zkonzumovat) místo úhrady dluhů. Jinak řečeno, řeckému důchodci přijde jeho ve srovnání s ČR 3,5x větší průměrný důchod stále málo (v Řecku je zhruba stejně draho jako u nás, Řecké HDP na hlavu je oproti ČR výrazně nižší) a věřitelé v čele s Německem jsou ti zlí, že na to Řecku nechtějí půjčit.

Majetek Německu zkonfiskujeme

Řecko zkoušelo na jednáních s věřiteli blafovat i vyhrožovat, ale nic z toho k dalším schváleným půjčkám nevedlo. Nyní tedy zkouší zcela novou taktiku – přejít z obrany do útoku – a začíná Německu vyhrožovat konfiskací majetku (první položkou na seznamu je budova Goethe Institutu v Aténách, kde se Řekové učí německy), pokud jim neuhradí škody způsobené za druhé světové války. Tento požadavek není jen velmi úsměvný, je i velmi nebezpečný. Během minulého století došlo jistě ke spoustě křivdám a nespravedlnostem, ale vše bylo smluvně urovnáno a od roku 90. panuje v Evropě ku prospěchu všech poměrně stabilní prostředí. Historii nelze přepisovat ani ji příliš napravovat. Po řeckém požadavku na dodatečné reparace (jedny už v minulém století dostalo) by mohl pokračovat minulý týden premiérem Viktorem Orbánem vyhlášený nárok na Zakarpatskou Ukrajinu (kde podle něj žije dost Maďarů na to, aby mohlo Maďarsko toto území anektovat – chudák Ukrajina, teď má území-chtivého velkého Putina z východu a malého ze západu). Následovat by mohly požadavky sudetských Němců vůči Čechům, české požadavky vůči Rakousku coby nástupci Habsburské říše a kdoví kam, resp. do jakého století zpětně bychom se ještě dopracovali. Je skutečně nutné kvůli těmto nereálným malichernostem rozbíjet poválečné uspořádání Evropy, které je po dlouhá léta garantem míru a stability?      

Jste jedničky, milí věřitelé

Korunu událostem posledních dvou týdnů dodalo zveřejněné video z konference ze Záhřebu 2013, kde se Janis Varufakis vyjadřoval k řeckému dluhu a ochotě ho splácet. Doslova tehdy řekl, že by bylo lepší podobně jako Argentina zkrachovat a ukázat Německu coby hlavnímu věřiteli prostředníček, což plynule doprovodil stejným gestem, jaké kdysi použil v Poslanecké sněmovně i premiér Topolánek. Jistě, v roce 2013 nebyl ještě Janis Varufakis řeckým ministrem financí, ale pouze opozičním politikem. Nyní ale už oficiální funkci má, a protože pro Řecko místo krachu volí žádosti o další půjčky, měl by se od tohoto videa s prostředníčkem distancovat. On však zvolil jinou strategii – zapírat. Chlapský image Bruce Willise není jen o motorce a plešce, je i o jednání na úrovni, kterým by v tomto případě bylo spíše postavení se k problému čelem a uznání chyby a ne trapné zapírání hodné leda záškoláka.