Stalo se - únor 2016

ERÚ a paní Vitásková

Paní Vitásková (šéfka Energetického regulačního úřadu) byla odsouzena (zatím nepravomocně) k 8,5 roku natvrdo za dotační podvod se solárními elektrárnami z roku 2010. Solární elektrárny, které získaly licence do konce roku 2010, měly nárok na výrazně štědřejší dotace než elektrárny do provozu uvedené později. Proto se mnoho podnikatelů snažilo získat podvodem licence v závěru roku 2010 i na doposud nedokončené solární parky. A paní Vitásková (z pozice šéfky instituce udělující licence) nezakročila proti takto podvodně uděleným dotacím.

Paní Vitásková se u soudu bránila, že se jí snaží průmyslová lobby (proti které údajně vždy tvrdě bojovala a obhajovala zájmy drobných spotřebitelů) profesně zlikvidovat. Je však s podivem, že ta stejná paní Vitásková připravila tzv. nové tarify, které výrazně poškozují drobné spotřebitele právě na úkor průmyslu.

Vláda si klade otázku, zda paní Vitásková spadá či nespadá pod služební zákon (kdyby spadala, musela by jako odsouzená ihned skončit). Ono by to mělo být vcelku jedno. V civilizovaných zemích je setrvání odsouzeného ve vedoucí funkci veřejné instituce nepřípustné. Aniž by dotyčné kdokoliv upozorňoval, sami končí většinou již v momentu obvinění a o návrat do funkce znovu usilují až v případě plného očištění (nebo odsezení trestu). Jen v Čechách a dál na Východ je evidentně stále možné, aby poslanci v base pobírali svou mzdu, aby kancléř prezidenta republiky se mohl roky soudit o neudělení bezpečností prověrky či aby odsouzený šéf ERÚ dál vykonával svoji funkci.

Bakala opouští OKD                                                            

Pan Bakala se vzdal svého podílu v OKD, který převedl na ostatní akcionáře/věřitele, čímž definitivně opustil tuzemský černouhelný business. Působení pana Bakaly v OKD by se dalo popsat jako „levně koupil, pořádně podojil a zadluženého zbytku se elegantně zbavil“. Z pohledu morálky špatné, z pohledu businessu a nabytých peněz dokonalé. Část veřejnosti i politiků pana Bakalu nešetří a volají po exemplárním soudním procesu, ale je třeba si uvědomit, že podnikatelé nejsou ze zákona povinni provozovat charitu. Je pozitivní, když se podnikatelé více zamýšlí nad společenskou odpovědností vlastního businessu. Ale není to vynutitelné.

Problém OKD tkví v extrémně nízké částce, za kterou byl podnik panu Bakalovi prodán. Shodou okolností to byl právě pan Sobotka (jeden z dnešních hlasitých kritiků pana Bakaly), který před lety z pozice ministra financí OKD prodal – na základě zfalšovaného (či diletantského – to je aktuálně předmětem soudního řízení) posudku o ceně. Mimo ceny samotné to byly i velmi špatně nastavené podmínky o dalším provozování dolů a prodeji OKD bytů jejich nájemcům pod tržní cenou. Proč se ve smlouvě přesně nedefinovala tvorba rezerv na horší časy (ze kterých by OKD povinně musela dotovat provoz v posledních letech své existence – ať tak či onak, černouhelné hornictví je v Evropě passé a nyní se jen přemýšlí, má-li smysl z hlediska sociálního rozměru dotovat ztrátovou těžbu o rok-dva déle) či jasné podmínky prodeje bytů (za kolik, do kdy)?

Morální pochybení je na straně pana Bakaly, ale odpovědnost za způsobenou škodu státu, nájemcům bytů a horníkům nese politická reprezentace, která OKD prodala.

Horníci chtějí stávkovat

Uhlí nejde na odbyt, firma realizuje s každou vytěženou tunou ztrátu a krachuje, ale horníci chtějí stávkovat a hrozí zastavením těžby. Zajímavý přírodní úkaz. Začne voda téci do kopce, když horník poručí? Stávka je jistě legitimní nástroj odborů ke kolektivnímu prosazování zájmů zaměstnanců. I proto má tento instrument oporu v zákonech. Nicméně z logiky věci je možné stávkovat pouze tehdy, když se firmě daří a výpadek výroby by způsobil citelné finanční ztráty – management je pak motivován vyhovět požadavkům odborů. Okupovat potápějící se Titanik (vyhrožovat nevyfáráním z dolu) a nechtít ho opustit, dokud se nepřestane potápět, smysl nemá.

Fenomén Tank ONO

Podobně jako pan Jančura (RegioJet) školí České dráhy ohledně kvality osobní vlakové dopravy, tak i Tank ONO učí konkurenci na poli benzinových pump rozumnější cenové politice. V Čechách dlouho platila nepsaná kartelová dohoda mezi pumpaři o nesnižování cen PHM při propadu ceny ropy (a obecně o přílišném nekonkurování si cenou). Tyto zažité pořádky už roky nabourává Tank ONO, která za naprosto bezkonkurenční ceny dodává motoristům stejně kvalitní PHM jako ostatní pumpy.

Klíčem k úspěchu je stabilní politika nízké marže a velkého objemu prodeje. Že na toto zákazníci slyší, dokládají neustálé fronty aut u tankovacích stojanů Tank ONO, na které je možné narazit i ve tři hodiny ráno. Ohledně kvality PHM, kdekoho jistě napadá, že tak nízkých cen není možné dosáhnout bez dopadu na kvalitu. Opak však bude pravdou, neboť díky množství anonymních udání od konkurence je celá síť Tank ONO pod dokonalým drobnohledem kontrolorů. Kde jinde mohou mít kvalitnější PHM než tam, kde státní úředník kontroluje kvalitu i několikráte do týdne?