Státní garance za hypotéky

Drahá Praha

Bydlení v Praze není skutečně levné. Cena novostaveb atakuje hranici 100 000 Kč za metr čtvereční a ani panelákovou klasiku 3+1 na sídlišti neseženeme pod 4 mil. Kč. Nájem pokoje ve sdíleném bytě přijde i na 10 000 Kč měsíčně. Na vině je nedostatek bytů způsoben pomalou výstavbou. Lidé chtějí byty nakupovat a developeři stavět. Jenže vyřídit stavební povolení na bytový dům trvá v hlavním městě i 10 let. Jak z toho ven?

Řešme příčinu, nikoliv následek

Příčinou je nedostatek bytů, následkem pak jejich vysoká cena. Poptávka převyšující nabídku šponuje cenu výše. Zájemců o bydlení ubývá (nemohou si takovou drahotu dovolit) a cena nachází novou rovnováhu (byť nepříjemně vysoko). Nejlepším řešením je odstranění příčiny, tedy povzbuzení nabídky. TOP 09 chce naopak uměle navyšovat poptávku tím, že bude potřebným ručit za hypotéky. To je nápad hodný spíše stran, kde zítra znamená včera. Umělé navýšení poptávky totiž nedostatek bytů nejenže nevyřeší, ale celý problém naopak ještě zhorší (ceny porostou výše).

Jak zrychlit bytovou výstavbu?

Na celostátní úrovni apelovat na zjednodušení legislativy. I na vodovodní přípojku pro rodinný dům potřebujeme dnes 10-20 razítek. Přestože má každá instituce ze zákona povinnost reagovat do 30-60 dnů, málokterá to skutečna dodržuje. Výjimkou není ani čekací lhůta několik měsíců až let. Velmi by pomohla nyní diskutovaná fikce souhlasu (neodpoví-li úředník do 60 dnů, bere se jeho mlčení jako souhlas). Jako hudba budoucnosti zní návrh na jednotné kontaktní místo, kdy investor podává jedinou žádost na stavební úřad, který si dále oněch 10-20 razítek shání sám. To by byla skutečná služba občanům.

Hypoteční kalkulačka - snadno a rychle si spočítejte svoji hypotéku!

Na místní úrovni v Praze by stačilo změnou územního plánu proměnit pole uprostřed existující okrajové zástavby na stavební parcely. Zeleň braňme, ale orající traktor zvyšující prašnost do města určitě nepatří.

Toxické hypotéky

Jedním ze spouštěčů poslední globální finanční krize (2008) byly státními agenturami (Fannie Mae and Freddie Mac) garantované hypotéky pro potřebné v USA. Po prasknutí internetové bubliny (tzv. dotcom krize 2001) následovalo hojení v podobě dlouhého období extrémně levných peněz. Lidé si brali více hypoték, ceny nemovitostí rapidně rostly. FED následně zvyšuje úrokové sazby a mnozí na nové hypotéky nedosáhnou či mají problémy se splácením těch stávajících (2005). Přichází státní garance za hypotéky potřebným. Jinak řečeno, kdo nedosáhl na hypotéku vlastními silami, tomu se zaručil zprostředkovaně stát. Hypotéční zástavní listy obsahující vysoce nekvalitní (leč státními agenturami garantované) úvěry se v globalizovaném prostředí rychle rozšíří i do Evropy a Asie. A celý tento domek z karet se velmi bolestivě řítí k zemi o tři roky později (2008).

Teď se dějově nacházíme kolem roku 2005. Skončilo období rekordně levných peněz, centrální banka výrazně navyšuje základní úrokové sazby. Ceny realit jsou vysoké, hypotéky méně dostupné. ČNB poučená předchozí krizí tahá za záchranou brzdu v podobě omezení hypoték (max. LTV 90%, dluh max. devítinásobek ročního příjmu, splátka max. 45% měsíčního příjmu). To poslední co teď potřebujeme jsou státní garance za hypotéky klientům, kteří neprojdou skóringem u bank.