Změny 2016 – daně a finance

Minimální mzda

Minimální mzda vzroste od ledna o 700 Kč na 9 900 Kč (ze současných 9 200 Kč). Minimální mzdu pobírá méně než 100 000 lidí. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde především o přilepšení nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva. Nicméně nemalá část pracovníků (zejména v pohostinství, stavebnictví, cestovním ruchu a dalších službách) pobírá oficiálně minimální mzdu cíleně kvůli daňové optimalizaci a zbytek dostává tzv. načerno na ruku. Přestože si tedy přilepší spíše stát na vyšších odvodech pojistného než samotní nízkopříjmoví lidé v podobě vyššího disponibilního příjmu, opatření lze hodnotit jako rozumné, neboť jeho hlavním dopadem bude alespoň částečné omezení šedé (tedy nezdaněné) ekonomiky. Vláda by se ovšem současně měla zamyslet, proč nemalé množství lidí příjmy danit nechce. Třeba to bude tím, že v ČR je jedno z nejvyšších zdanění práce na světě (zhruba 50%), které není ekvivalentní protihodnotám, které stát nabízí. Bez takto výrazného daňového břemene by se české mzdy přibližovaly těm německým rychleji.

Sleva na dani za děti

Měla by se zvýšit sleva na dani za druhé a třetí dítě, konkrétně o 100 Kč měsíčně za druhé dítě a o 300 Kč měsíčně za třetí a každé následující dítě (sleva za první dítě zůstává bohužel na současné úrovni). Tato změna zákona ještě není schválena, ale poslanci slibují, že tak učiní co nejdříve a že novela bude mít retroaktivní efekt od počátku kalendářního roku. Celkově by tedy sleva na dani za děti měla nově činit 13 404 Kč/17 004 Kč/20 604 Kč.

Jedná se jistě o krok správným směrem, ale v kontextu slev na dani na poplatníka 24 840 Kč či za vyživovanou manželku/manžela 24 840 Kč je to stále nedostatečné. Nárok na slevu za vyživovanou manželku/manžela je definován takto: osoba s ročním příjmem do 68 000 Kč, která se podílí na nákladech domácnosti. Pokud na vyživovaného manžela/manželku, který si může přivydělat až 68 000 Kč a obecně vyžaduje méně péče než děti, dostaneme 24 840 Kč, proč na vyživované děti pouze 13 404 - 20 604 Kč?

V kontextu aktuální migrační otázky, kdy politici tvrdí, že porodnost je nízká, Evropa vymírá, a proto je příchod migrantů žádanou vzpěrou pro populační růst, by bylo vhodné porovnat dotace poskytované migrantům na jejich děti s dotacemi českých rodičů. Každý dospělý migrant má nárok na životní minimum 2 830 - 3 410 Kč (dle počtu dospělých osob v domácnosti) a za každé dítě 1 740 - 2450 Kč (dle věku dítěte). Sleva na dani pro české rodiče za děti činí 1 117 - 1 717 Kč (dle počtu dětí). Ať už se tedy jedná o děti, manželku či daňového poplatníka obecně, Čechům je poskytována ve všech případech menší sleva na dani než kolik činí dotace migrantům. Na modelovém příkladu průměrné české rodiny (otec, matka, mladší dítě, starší dítě) činí celkový rozdíl téměř 4 000 Kč. Kdybychom každé české rodině se dvěma dětmi slíbili 4 000 Kč měsíčně navíc (tedy 48 000 Kč ročně), otázka nízké české porodnosti by byla vyřešena rychleji, než si myslíme.

Daň z převodu nemovitosti

Taktéž ještě změna čekající na finální schválení v parlamentu, která by měla platit od dubna. Daň z převodu nemovitosti (4%), kterou dnes platí prodávající, se má změnit na Daň z nabytí nemovitosti, kterou bude platit kupující. Aby nula od nuly pošla, ceny nemovitostí by teoreticky měly klesnout o 4%, ale upřímně, myslíte, že se tak skutečně stane? Touto daňovou změnou spíše dojde ke skrytému navýšení cen (můžeme jen hádat, bude-li to blíže spodní či horní hranici intervalu 0-4%).

Místo úvahy, kdo zaplatí 4% z převodu nemovitosti, by ovšem bylo lepší si položit otázku, nepřináší-li tato daň více škod než užitku.

• Mobilita na trhu práce: v tuzemsku máme stále velmi nízkou ochotu měnit bydliště kvůli práci. Kromě historických zvyklostí je na vině i daň z převodu nemovitosti. Ono měnit třeba každých 5-10 let bydliště (s tím, co si pracovní trh žádá) by bylo mnohem jednodušší, kdybychom pokaždé nemuseli státu platit z již jednou zdaněných peněz průměrně 120 000 Kč navíc (ekvivalentní modelové nemovitosti v hodnotě 3 mil. Kč).
• Pro-rodinná politika: mladí singles potřebují malý byt, rodina velký byt a na stará kolena se opět spokojíme s něčím komornějším. Tedy průměrný životní cyklus přímo vybízí minimálně ke dvěma změnám nemovitosti. Proč za tuto přirozenost od lidí vybírat statisíce korun?
• Vedení k vlastní odpovědnosti: stát by měl vést lidi k větší osobní odpovědnosti. Třeba tím, že nebude tolik daňově zatěžovat vlastnictví nemovitosti, naláká více lidí z nezodpovědného nájmu do vlastního bydlení. Opět, proč lidem zdražovat tuto cestu k odpovědnosti o 4%?