Děti mě obraly o majetek, Osobní a rodinné finance

Dobrý den, manžel mi umřel v roce 2016, před dědickým řízením syn docházel k notářce, já na peníze neměla ani myšlenky po 35 letech šťastného manželství. Odvezl mě k notářce a tam pro mě byl připravený papír na podepsání, že polovinu dědictví nechávám svému synovi. Byla jsem překvapená, říkala jsem si zůstali jsme sami, tak jsem udělala tu naivní osudovou chybu! Předala jsem mu i čísla účtů v domnění, že on se svou manželkou mi pomůžou s integrovaným bankovnictvím, ohledně plateb, které byly třeba dále platit. Varuji všechny - za svého života nikdy nic takového nedělejte, své mají jisté, chování se absolutně změní, už vás nepotřebují, teď už bych mohla radit. Jinak kdyby to bylo napůl ale padla otázka, co chci já, od notářky, tak jsem odpověděla byt a garáž, tak to bylo jak na trhu. Byt a garáž za tržní ceny, mimochodem cenu garáže syn tvrdil za 250 tis., v té době měla poloviční hodnotu, to ostatní co mělo být pro něj bylo podhodnocené, tzn. pozemky za cenu z katastrálního úřadu přes 1000 m2 asi za 160 tis. Tím se z mé hodnoty za byt musela doplnit cena do jeho poloviny, tak za auto řekl cenu 60 tis., což byla opět nízká, celkově jsem mu musela ještě doplatit 80 tis. v hotovosti. Ptáte se, proč jsem u dědického řízení tento pamflet podepsala? Šlo mi o byt, abych se s ním nemusela dělit. Už to, že jsem chtěla garáž, ho rozlítilo, nemělo to žádnou úroveň. O vše se staral můj manžel, závěť nenapsal, věděl, že o mě bude postaráno, nemohl tušit, že to takhle dopadne. Zmizely i účty, které byly i v EU. Měli 2 děti, před 3 lety jsem se dozvěděla, že mají dvojčata, kvůli tomu, jak mi to nebylo zcela lhostejné, co mi udělali, teď od r. 2019 neviděla děti, které jsem ještě stačila poznat, vydírali mě, že když se mi to nelíbí, tak je neuvidím. Manžel by si to s nimi všemi vyřídil, ale..A to mi ještě syn řekl, že to táta a bůh vidí! Já se neuměla nikdy hádat a hysterčit, tak s tím vším vstávám a usínám. Mně bylo v té době 52 a manželovi 56. Nechtěli dlouho čekat co bude po mně. Mé neteři po pohřbu řekl - budou miliony, ta nevěděla co říct, byla překvapená, všichni ho měli rádi, byl to krásný a chytrý člověk, byl můj první, všude jsem se s tím chlubila, byla to pro mě strašná ztráta. Soudní rozhodnutí jsem vzala k jiné notářce a ta řekla - no, paní, je to smutné, ale váš syn se má dobře. Manžela jsem měla jeho poslední dny doma, ještě se snažil mi nadiktovat PIN čísla, pro mě to bylo zbytečné si psát, ale trval na tom, já tedy s vědomím, že třeba ta čísla ani nebudou přesná, už na tom byl špatně, dodnes je mám v kalendáři. Myslíte, že jsem hned běžela k bankomatu? Syn byl rychlejší, jak jsem popsala. Každý si myslí, že se mu to v rodině nemůže stát, ale v bankách by mohli vyprávět. Zůstala jsem sama, beru příspěvky na bydlení, nestydím se za to. Na něco je život krátký, na něco dlouhý, mějte se všichni lépe a pamatujte, že kolikrát jsou cizí lidé lepší, než rodina. PS. prý mi zbyly akcie - v těch se nevyznají ani chlapi kolikrát a nyní jsou opravdu v kurzu.