Velká rodinná reforma 2

V minulém díle Velká rodinná reforma 1 jsme se blíže podívali na oblast dávek, trhu práce a rodinných financí. Nyní projdeme školství, zdravotnictví, sociální bydlení a rovné příležitosti.

Školství

• Mateřské školky: garance místa od 2 let věku dítěte, možnost nastoupit kdykoliv (nyní povinný/garantován pouze poslední předškolní rok, možnost nastoupit bývá obvykle omezena na začátek školního roku u státních školek)
• Družiny: přizpůsobení otvírací doby potřebám pracujících
• Vznik mikro-jeslí: pro max. 4 děti od půl roku věku dítěte, placeno státem
• Jednotný vzdělávací program a hygienické standardy pro před-školní zařízení

Garance místa v bezplatných státních školkách je velmi smělým ale zároveň i potřebným krokem. Nedostatečné kapacity ženou rodiče do školek soukromých se školným i 5-10 tisíc Kč měsíčně. Proto se pracujícímu s mediánovou mzdou mnohdy nevyplatí návrat do práce. Požadavek na hygienické standardy zní oprávněně, ale v praxi to spíše povede k zavírání lesních školek a podobných alternativnách zařízení, což není žádoucí.

Rovnost mužů a žen

• Stejné platy: firmy nad 50 zaměstnanců budou povinně zveřejňovat statistiky o platech mužů a žen a zavádět plány na dosažení rovného odměňování
• Otcovské poporodní období: 5 dnů volna pro otce placeného jako mateřská v období šestinedělí
• Střídání na rodičovské: až 3 měsíce placené jako mateřská pro druhého rodiče střídajícího na mateřské prvního rodiče do 3 let věku dítěte

Víte, že existuje Den platové nerovnosti? :) Hlavním argumentem tuzemských bojovníků proti genderové nerovnosti je oficiální statistika, že ženy vydělávají v ČR průměrně o 22% méně než muži. Jenže když se ve výpočtu zohlední jednotlivé obory, je to už jen 11% a přidáme-li k tomu i počet odpracovaných let (dobu praxe), dostaneme se na méně než 5%. Více žen totiž pracuje v hůře placených profesích (školství, zdravotnictví, sociální práce) a více mužů najdeme v dolech či mezi programátory. Stráví-li žena na rodičovské s průměrně dvěma dětmi 4-8 let života, pak mají muži i ve stejných oborech o něco vyšší praxi, za což pobírají vyšší mzdu. Dokud se muži nenaučí rodit děti a platy učitelů a zdravotních sester nestoupnou na důstojnější úroveň, bude tu nadále i platová nerovnost. Akční plány pro střední a velké podniky s tím nic nezmohou, neboť za dobu své praxe jsem se ještě nikdy nesetkal s rozdílným platem pro identickou pozici dle pohlaví. To už je více pochopitelná snaha paní Marksové odstranit z rodičovské a mateřské slovo „dovolená“.

Sociální bydlení

• Přidělování bytů: obce budou mít povinnost přidělit byt každému „v bytové nouzi“ (cca 600 tisíc lidí, kteří dnes berou doplatky na bydlení) za snížený nájem
• Tři postupné typy bydlení: krizové/sociální/dostupné

V oblasti sociálního bydlení je více než kde jinde vidět disproporce mezi právy a povinnostmi žadatelů o byt či doplatek na bydlení, výsledkem čehož jsou koncentrace nepřizpůsobivých v problémových lokalitách, kde nemovitosti skupují spekulanti. Stát takovýmto občanům dotuje desetitisícové nájmy v nevyhovujících 1+0. Obce ze strachu před spekulanty raději draze vykupují vybydlené objekty a na vlastní náklady je demolují (aby právě u nich nevzniklo další ghetto). Tedy nahradit doplatky na bydlení nouzovým obecním ubytováním ano, ale a) stát to bude muset obcím hradit b) nouzové bydlení by mělo poskytovat jen nutný základ (a la Čunkovy kontejnery za Vsetínem) a ne tři třídy komfortu.

Zdravotnictví

• Antikoncepce: bezplatná pro dívky do 18 let
• Umělé oplodnění: 4 státem hrazené pokusy do 43 let (nyní 3 pokusy do 38 let) a zrušení povinného souhlasu partnera
• Důstojné porody: podpora domácích porodů

Většina doktorů považuje domácí porody za nerozum. Porodní asistentka a důvěrně známé prostředí domácího krbu mohou sice 95% jednodušších porodů přinést větší pocit radosti, ale co když nastanou komplikace? Anesteziolog ani infúze po ruce obvykle v řádu minut nejsou. Nemá cenu domácí porody omezovat či zakazovat, každý by si měl výhody a rizika spočítat sám. Ale cílená státní podpora asi taky nebude to pravé ořechové.

ČSSD na křižovatce

Neúspěch ČSSD v krajských volbách není výsledkem necharismatického předsedy strany. V kontextu minulých let s akčními VV, paní Nagyovou či pány Rathem a Paroubkem je možná klid a nevýraznost přesně to, po čem středo-levicový volič touží. Problémem ČSSD je nejednotná politika a komunikace vycházejí ze tří rozdílných názorových proudů uvnitř strany. Rozumným středem moderní levicové politiky je pan Sobotka. Jenže část strany má názorově blízko ke skupině lánských pučistů (Zeman, Hašek, odboráři, horníci, Rusko/Čína) a diskvalifikuje ČSSD coby volitelnou stranu pro mladé, vzdělanější a střední střídu (naopak imponuje starším a méně vzdělaným, kde se přetahuje o voliče s KSČM). A tzv. ombudsmanské křídlo (Šabatová, Dienstbier, Marksová, Romové, imigranti) s heslem „všichni mají práva, ale žádné povinnosti“ je také trochu moc na průměrnou střední třídu (zde se o hlasy bojuje s voliči pana Stropnického juniora/SZ). Dokud se bude ČSSD ucházet o hlasy tří takto rozdílných cílových skupin, nebude ji ve výsledku volit pořádně nikdo. Podobný problém v nekonzistentní politice má i ODS, např. ve vztahu k Dalajlámovi (Klaus – ne, Topolánek – ano, Nečas – ne, Fiala – ano). Nejde donekonečna hrát na všechny strany.